Jednoletá vegetace vlhkých písků

Struktura a druhové složení: Vegetace tvořená převážně jednoletými efemérními druhy nízkého vzrůstu. Plošná rozloha porostů je obvykle menší než 1 m². Převažují v nich jednoleté traviny, např. bezosetka štětinovitá (Isolepis setacea) a sítina žabí (Juncus bufonius), vzácněji šáchor žlutavý (Cyperus flavescens), sítina strboulkatá (Juncus capitatus) a sítina rybniční (J. tenageia), někdy i šater zední (Gypsophila muralis) a kuřinka červená (Spergularia rubra). Charakteristické je zastoupení mechorostů, zejména hlevíku tečkovaného (Anthoceros punctatus). Význačný je výskyt několika úzce specializovaných druhů, dnes již velmi vzácných a kriticky ohrožených (Centunculus minimus, Illecebrum verticillatum, Radiola linoides aj.). V terénu se tato vegetace často nachází v mozaice s porosty ruderálních bylin na sešlapávaných místech.

Ekologie: Periodicky mělce zaplavovaná nebo alespoň na jaře dostatečně vlhká písčitá místa s nízkou pokryvností vytrvalých bylin. Jde převážně o extenzivně využívané plochy, např. zamokřená pole, okraje lesních cest, lesní skládky dřeva, paseky, mělké příkopy, pískovny, vlhké pastviny apod. Dříve se tato vegetace vyskytovala také na okrajích rybníků, odkud ale v posledních desetiletích vymizela v důsledku nadměrného hnojení. Substrátem je mírně až středně kyselý písek nebo jemný štěrk s velmi nízkým obsahem vápníku.

Ohrožení a management: Intenzivní obhospodařování rybníků (hnojení, vápnění a neletnění), opouštění, nadměrné hnojení či odvodnění polí na vlhkých píscích, používání herbicidů, zpevňování lesních cest, zalesňování otevřených písků.

Rozšíření: V minulosti od pahorkatin do podhorského stupně po celém území ČR, častěji ve vlhkých oblastech Českého masivu. Těžiště rozšíření leží v Třeboňské pánvi a na Českomoravské vrchovině. V posledních letech je tato vegetace velmi vzácná.