Suťové lesy

L4
Suťové lesy
Formační skupina
L# - Lesy
Přírodní stanoviště

Stáhnout mapu

Grafy

Diagnostické, dominantní a hojné druhy v biotopu

Struktura a druhové složení: Stromové patro je druhově bohatší než u jiných typů mezofilních listnatých lesů. Převládají v něm suťové dřeviny javor mléč (Acer platanoides), j. klen (A. pseudoplatanus), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), lípa srdčitá (Tilia cordata), l. velkolistá (T. platyphyllos) a jilm drsný (Ulmus glabra). V nižších nadmořských výškách je hojně zastoupen habr obecný (Carpinus betulus), zatímco v podhorských a horských polohách je přimíšen i buk obecný(Fagus sylvatica) a naopak ustupují lípy. Vzácně se v suťových lesích vyskytuje i tis červený (Taxus baccata). Rovněž keřové patro s lískou obecnou (Corylus avellana), srstkou angreštem (Ribes uva-crispa), bezem černým (Sambucus nigra), bezem hroznatým (S. racemosa) a dalšími druhy je bohatě vyvinuto. V bylinném patře je málo ekologicky specializovaných druhů, spíše se vyskytují druhy přesahující z bučin, dubohabřin, údolních jasanovo-olšových luhů a vzácněji i z teplomilných doubrav. Typické je zastoupení nitrofilních druhů, např. kakost smrdutý (Geranium robertianum) a kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), a druhů náročných na vlhkost jako hluchavka skvrnitá (Lamium maculatum) a ptačinec hajní (Stellaria nemorum). Jako výrazné dominanty bylinného patra se v některých porostech uplatňují stín snášející vysoké byliny, na bázemi bohatých a vlhkých půdách je to měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), na hlinitých půdách ovlivněných půdotokem udatna lesní (Aruncus vulgaris). V suťových lesích krasových žlebů se vyskytuje vzácná kapradina jelení jazyk celolistý (Phyllitis scolopendrium). Na strmých horních částech svahů na vápenci se vyskytuje pěchava vápnomilná (Sesleria albicans), doprovázená některými druhy teplomilných doubrav. Na balvanitých sutích je výrazně vyvinuto mechové patro.
Ekologie: Strmé svahy s výchozy skal nebo s výrazným půdotokem, rokle, dolní části svahů a svahová úpatí s akumulací balvanů nebo jiného suťového materiálu. Podloží je obvykle tvořeno tvrdými horninami, a to jak silikáty, tak vápenci. Půdy jsou zpravidla hlubší, ale s vysokým obsahem skeletu, bohaté živinami a s velmi dobrou mineralizací opadu. Často jsou vlhké, nikoliv však trvale zamokřené. Suťové lesy tvoří většinou jen maloplošné porosty rozšířené od pahorkatin do horských poloh, horní hranice dosahují v nadmořských výškách kolem 800–900 m.
Ohrožení a management: Těžba, výsadby nepůvodních dřevin.
Rozšíření: Roztroušeně v pahorkatinách až horských polohách po celém území ČR, v Českém masivu hojněji než v Karpatech.

Převodní vztahy

CHYTRÝ, M.; KUČERA, T.; KOČÍ, M. (eds.) et al. (2010). Katalog biotopů České republiky. 2.upr. a rozš. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. 445 s. ISBN 978-80-87457-03-0.