Suchopýrové bory kontinentálních rašelinišť

Struktura a druhové složení: Řídké porosty stromové nebo keřové borovice lesní (Pinus sylvestris) o zápoji zpravidla 50–60 % a výšce 8–12 m, vzhledově podobné blatkovým borům. Borovice tvoří i keřové patro, kde je k ní přimíšen smrk ztepilý (Picea abies). V bylinném patře dominují bezkolenec modrý (Molinia caerulea), suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum) a klikva bahenní (Oxycoccus palustris s. lat.), objevují se i brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus), vlochyně bahenní (V. uliginosum) a brusnice brusinka (V. vitis-idaea). Rojovník bahenní (Ledum palustre) je zastoupen, ale jen s nízkou pokryvností. Často jsou přítomny indikátory ovlivnění minerálně chudou vodou z podloží, např. ostřice šedavá (Carex canescens), o. plstnatoplodá (C. lasiocarpa), o. obecná (C. nigra), o. zobánkatá (C. rostrata), o. měchýřkatá (C. vesicaria), suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium) a vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata). Mechové patro tvoří rašeliníky (hlavně Sphagnum fallax a S. palustre) a lesní mechy (Dicranum polysetum, D. scoparium, Pleurozium schreberi a Polytrichum formosum), zatímco typické vrchovištní druhy jako např. Sphagnum magellanicum nebo S. rubellum chybějí.

Ekologie: Spíše než o ombrotrofní vrchoviště jde o závěrečnou vývojovou fázi minerotrofního rašeliniště, závislého na přísunu oligotrofní podzemní vody z pramenů nebo okolních vodních ploch, což se projevuje přítomností minerotrofních rostlinných druhů. Dochází k tvorbě rašeliny, ale její hloubka je spíš menší (průměrně 1 m, maximálně 2 m). Hladina podzemní vody během roku výrazně kolísá.

Ohrožení a management: Změny vodního režimu, odvodňování, těžba rašeliny.

Rozšíření: Dokeská pánev, Soos u Františkových Lázní, fragmentárně snad i v Třeboňské pánvi v okolí některých oligotrofních rybníků.