Rašelinné březiny

Struktura a druhové složení: Rozvolněné lesy s dominantní břízou pýřitou (Betula pubescens), borovicí lesní (Pinus sylvestris), olší lepkavou (Alnus glutinosa) a příměsí nenáročných listnáčů - břízou bělokorou (Betula pendula), topolem osikou (Populus tremula), dubem letním (Quercus robur) a jeřábem ptačím pravým (Sorbus aucuparia subsp. aucuparia). Pokryvnost se pohybuje kolem 50 % a výška porostů nepřesahuje zpravidla 5 m. Keřové patro tvoří kromě zmlazujících se dřevin stromového patra ještě krušina olšová (Frangula alnus) a vrba ušatá (Salix aurita), v jihozápadních Čechách někdy doprovázené tavolníkem vrbolistým (Spiraea salicifolia). Vzhledem k různověkosti porostů je mezi keřovým a stromovým patrem plynulý přechod. Bylinnému patru dominují trávy, např. bezkolenec modrý (Molinia caerulea), při snížení hladiny podzemní vody a po narušení však často expanduje třtina šedavá (Calamagrostis canescens). Dále zde rostou druhy typické pro rašelinné bory a vrchoviště, např. klikva bahenní (Oxycoccus palustris s. lat.) a vlochyně bahenní (Vaccinium uliginosum), a pro montánní smrčiny žebrovice různolistá (Blechnum spicant), třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa), sedmikvítek evropský (Trientalis europaea) aj. Bohatě vyvinuté je mechové patro s druhy Leucobryum glaucum, Polytrichum commune a zejména s rašeliníky (Sphagnum spp.).

Ekologie: Vlhké až mokré gleje a kyselé rašelinné půdy ve zvodnělých terénních sníženinách či na okrajích rašelinišť. Rašelinné březiny zpravidla zaujímají půdy s obdobným vodním režimem jako mokřadní olšiny, olše je však na půdách s nízkým obsahem bazických iontů, zejména vápníku, konkurenčně potlačena. Ve srovnání s borovými rašelinnými porosty představují rašelinné březiny atlantičtější typ vegetace vázaný zpravidla na mělké rašeliny o hloubce 10–20 cm. Voda stagnuje na povrchu jen v průběhu časného jara a později opadá. Díky přístupu vzduchu probíhá mineralizace, takže nedochází k tak výrazné akumulaci humolitu jako na vrchovištích. V ČR jsou rašelinné březiny vesměs mladá vývojová stadia po odlesnění spíše než trvalá společenstva.

Ohrožení a management: Odvodnění, zalesnění a samovolné zarůstání borovicí a smrkem, eutrofizace.

Rozšíření: Roztroušeně v oblastech s výskytem rašelinišť, zejména v kolinním až submontánním stupni, např. na Třeboňsku, na Šumavě a v Pošumaví, v Brdech, na Chebsku, Dokesku, ve východních Čechách na Třebechovicku, na Českomoravské a Drahanské vrchovině a v Hrubém Jeseníku. Rozšíření je nedostatečně známé, protože jde o maloplošnou a často fragmentárně vyvinutou vegetaci.