Horské papratkové smrčiny

L9.3
Horské papratkové smrčiny
  • cz
  • 1,7
Formační skupina
L# - Lesy
Přírodní stanoviště

Stáhnout mapu

Grafy

Diagnostické, dominantní a hojné druhy v biotopu

Struktura a druhové složení: Zapojené smrčiny, v nichž se kromě převládajícího smrku uplatňují i listnáče javor klen (Acer pseudoplatanus), buk lesní (Fagus sylvatica) a jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia). Bylinné patro je zastíněné, ve srovnání s jinými typy smrčin druhově bohaté, dominuje mu papratka horská (Athyrium distentifolium) spolu s vysokými subalpínskými bylinami, havez česnáčková (Adenostyles alliariae), mlečivec alpský (Cicerbita alpina), šťovík áronolistý (Rumex alpestris), ptačinec hajní (Stellaria nemorum), kýchavice bílá Lobelova (Veratrum album subsp. lobelianum aj.) a druhy společnými se třtinovými smrčinami třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa), kapraď rozložená (Dryopteris dilatata) a brusnice brusinka (Vaccinium myrtillus). Také jsou přítomny různé montánní druhy (např. podbělice alpská (Homogyne alpina), bika lesní (Luzula sylvatica), čípek objímavý (Streptopus amplexifolius) a sedmikvítek evropský (Trientalis europaea), ale i druhy, jejichž optimum leží v bučinách, např. bukovník kapraďovitý (Gymnocarpium dryopteris), pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium), bukovinec osladičovitý (Phegopteris connectilis), kokořík přeslenitý (Polygonatum verticillatum) a věsenka nachová (Prenanthes purpurea). Mechové patro je tvořeno zejména druhy Dicranum scoparium, Hypnum cupressiforme, Polytrichum formosum a větším počtem vzácnějších boreálních játrovek.
Ekologie: Vlhčí a hlubší kamenité půdy v montánních až supramontánních polohách od 1150 do 1300 m n. m. na konkávních tvarech reliéfu, jako jsou např. okolí svahových pramenišť, závěry horských údolí, kary nebo prudší svahy. Půdy jsou celoročně dobře zásobeny vodou z tajícího sněhu nebo ze srážek, nedochází však k jejich dlouhodobějšímu zamokřování, a mineralizace opadu a stařiny je proto relativně dobrá.
Ohrožení a management: Imise, kůrovcové kalamity.
Rozšíření: Šumava, Krkonoše, Králický Sněžník, Hrubý Jeseník a Moravskoslezské Beskydy, vzácně Krušné, Jizerské a Orlické hory.

Převodní vztahy

CHYTRÝ, M.; KUČERA, T.; KOČÍ, M. (eds.) et al. (2010). Katalog biotopů České republiky. 2.upr. a rozš. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. 445 s. ISBN 978-80-87457-03-0.