Podmáčené smrčiny

Struktura a druhové složení: Rašelinné a podmáčené smrčiny rostoucí na extrémně zamokřených půdách, případně na okrajích vrchovišť. V rozvolněném stromovém patře rašelinných smrčin se kromě smrku ztepilého (Picea abies) vyskytuje bříza bělokorá a pýřitá (Betula pendula a B. pubescens). Podmáčené smrčiny jsou zapojenější a kromě smrku roste ve stromovém patře i jedle bělokorá (Abies alba). Keřové patro je tvořeno zmlazujícími se dřevinami stromového patra. V bylinném patře rašelinných smrčin rostou suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum), klikva bahenní (Oxycoccus palustris s. lat.), vlochyně bahenní (Vaccinium uliginosum) aj. Přítomny bývají montánní druhy, např. podbělice alpská (Homogyne alpina), plavuň pučivá (Lycopodium annotinum), dřípatka horská (Soldanella montana) a sedmikvítek evropský (Trientalis europaea), a v jedlosmrčinách druhy společné s jedlinami - kapraď rozložená (Dryopteris dilatata), přeslička lesní (Equisetum sylvaticum), bika chlupatá (Luzula pilosa) a pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium). Mechové patro je často druhově bohaté a dosahuje pokryvnosti přes 70 %, hojnými druhy jsou např. Bazzania trilobata, Polytrichum commune a Sphagnum spp.

Ekologie: Rašelinné a podmáčené smrčiny rostou v submontánním až supramontánním stupni od 500 m n. m. výše, a to v okolí pramenišť, rašelinišť a v zamokřených terénních sníženinách, na rašelinných nebo glejových půdách. Ve vyšších polohách se vyskytují na obvodech horských vrchovišť.

Ohrožení a management: Odvodnění, imise, kůrovcové kalamity.

Rozšíření: Novohradské hory, Šumava, Český a Slavkovský les, Ašský výběžek, Krušné, Lužické a Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory, Králický Sněžník, Hrubý a Nízký Jeseník, Brdy, Českomoravská vrchovina, Svitavsko a Moravskoslezské Beskydy. Ojediněle se tyto smrčiny vyskytují i na okrajích vrchovišť na Třeboňsku a Dokesku.