Horské třtinové smrčiny

Struktura a druhové složení: Různověké smrčiny s několika stromovými patry. Korunový zápoj dosahuje často až 90 %, rozvolněnější je však na výchozech hornin, kde má smrk nižší vitalitu a zakmenění. Ve stromovém a keřovém patře se kromě smrku mohou uplatňovat i listnáče javor klen (Acer pseudoplatanus), buk lesní (Fagus sylvatica) a zejména jeřáb ptačí pravý (Sorbus aucuparia subsp. aucuparia). Bylinné patro je zastíněné, takže jeho pokryvnost může silně kolísat. Dominantními druhy třtinových smrčin jsou metlička křivolaká (Avenella flexuosa), třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa), kapraď rozložená (Dryopteris dilatata) a brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus). Dále se vyskytují plavuň jedlová (Huperzia selago) a plavuň pučivá (Lycopodium annotinum) a různé montánní druhy, např. žebrovice různolistá (Blechnum spicant), podbělice alpská (Homogyne alpina), bika lesní (Luzula sylvatica), čípek objímavý (Streptopus amplexifolius) a sedmikvítek evropský (Trientalis europaea). Mechové patro je dobře vyvinuto a dosahuje pokryvnosti až 90 %.

Ekologie: Třtinové smrčiny rostou na svazích a vrcholech kopců v supramontánním stupni v nadmořské výšce (950–)1100–1350 m. Tvoří horní hranici lesa, v jejíž blízkosti jsou porosty následkem extrémních klimatických poměrů a případně i pastvy rozvolněnější. Půdy jsou kamenité podzoly na minerálně chudých silikátových horninách. Na skalních výchozech a vrcholech kopců se mohou třtinové smrčiny maloplošně vyskytovat i v nižších nadmořských výškách, zde však bývá jejich charakter silně ovlivněn smrkovým hospodařením, takže většinou splývají s okolními kulturními smrčinami.

Ohrožení a management: Imise, kůrovcové kalamity.

Rozšíření: Montánní až supramontánní polohy Šumavy, Krušných hor, Jizerských hor, Krkonoš, Orlických hor, Králického Sněžníku, Rychlebských hor, Hrubého Jeseníku a Moravskoslezských Beskyd, vzácně v Novohradských horách, Českém lese, Brdech a Adršpašsko-Teplických skalách.