Panonské teplomilné doubravy na spraši

Struktura a druhové složení: Rozvolněné teplomilné doubravy s dubem zimním (Quercus petraea s. lat.), šipákem (Q. pubescens s. lat.) a dubem letním (Q. robur), vzácně také s příměsí dubu ceru (Q. cerris). Keřové patro s javorem babykou (Acer campestre), svídou krvavou (Cornus sanguinea), ptačím zobem obecným (Ligustrum vulgare) a dalšími druhy je v přirozených porostech bohatě vyvinuto, při dnešním vysokém přezvěření však na mnohých místech chybí. Bylinné patro je přirozeně druhově bohaté, v přezvěřených lesích však často ochuzené a poznamenané výskytem nitrofilních druhů. Nemá výraznější diagnostické druhy, spíše se v něm kombinují druhy šipákových doubrav a dubohabřin, charakteristické však je zastoupení druhů vázaných na těžší, střídavě vlhké půdy, např. bukvice lékařská (Betonica officinalis), ostřice horská (Carex montana) a konvalinka vonná (Convallaria majalis).

Ekologie: Široké ploché hřbety a mírné svahy o sklonu do 15° s hlubokými, ale i mělčími návějemi spraše. Vrstva spraše leží zpravidla na flyšových pískovcích nebo vzácněji na aluviálních píscích říčních teras. Půdy jsou hluboké, typu černozem, hnědozem až luvizem. Vzhledem k nižším srážkám a velkému výparu v létě jsou i přes svou hloubku dosti suché.

Ohrožení a management: Oborní chov zvěře a vysoké přezvěření i mimo obory, zakládání borových monokultur, invaze trnovníku akátu (Robinia pseudacacia), tracheomykózy, eutrofizace.

Rozšíření: Lesní celky v okolí Hustopečí a Klobouk u Brna, Milovický les u Mikulova, fragmentární porosty na říčních terasách podél dolní Jihlavy.