Acidofilní bučiny

Struktura a druhové složení: Listnaté nebo smíšené lesy s převládajícím bukem lesním (Fagus sylvatica) a příměsí dalších listnáčů javoru klenu (Acer pseudoplatanus), dubu zimního (Quercus petraea s. lat.), d. letního (Q. robur), lípy srdčité (Tilia cordata) aj. nebo jehličnanů jedle bělokoré (Abies alba) a smrku ztepilého (Picea abies). Keřové patro většinou chybí nebo má malou pokryvnost, pokud je vyvinuto, zmlazují se v něm dřeviny stromového patra. Bylinné patro bývá druhově dosti chudé a zpravidla nepřesahuje 50 % pokryvnosti, v tzv. nahých bučinách může i chybět. Převládají v něm běžné acidofilní lesní druhy - metlička křivolaká (Avenella flexuosa), třtina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea), bika bělavá pravá (Luzula luzuloides subsp. luzuloides) a brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus) a pravidelně se vyskytují druhy vázané na bučiny bukovník kapraďovitý (Gymnocarpium dryopteris), kokořík přeslenitý (Polygonatum verticillatum), věsenka nachová (Prenanthes purpurea) aj. Ve vyšších nadmořských výškách dominuje nejčastěji třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa) a vyskytují se další horské druhy žebrovice různolistá (Blechnum spicant), kapraď rozložená (Dryopteris dilatata), podbělice alpská (Homogyne alpina), plavuň jedlová (Huperzia selago), bika lesní (Luzula sylvatica), plavuň pučivá (Lycopodium annotinum) aj. V acidofilních bučinách Ostravské pánve se častěji vyskytuje olše lepkavá (Alnus glutinosa) a v podrostu převládají ostřice třeslicovitá (Carex brizoides), netýkavka nedutklivá (Impatiens noli-tangere) a šťavel kyselý (Oxalis acetosella). Mechorosty (např. Dicranum scoparium a Polytrichum spp.) rostou v menších polštářích hlavně na kamenech a padlých kmenech.

Ekologie: Mírné i strmější svahy s minerálně chudými půdami na kyselých silikátových horninách krystalinika, hlavně na žulách, rulách, svorech a fylitech, dále na proterozoických a paleozoických břidlicích, křemencích, buližnících, slepencích, paleoryolitech, znělcích a pískovcích. Na minerálně bohatších horninách rostou acidofilní bučiny na exponovaných svazích a hřbetech ochuzených o živiny. Mineralizace opadu a koloběh živin jsou pomalé. Acidofilní bučiny se vyskytují v nadmořských výškách 450–1200 m a výjimečně sestupují na severních svazích a ve stinných roklích i do nižších poloh (např. v Labských pískovcích). V Ostravské pánvi však rostou na kyselých pseudoglejích již od 200 m n. m.

Ohrožení a management: Převod na jehličnaté kultury, přezvěření, ruderalizace.

Rozšíření: Hojně v suprakolinních až montánních polohách Českého masivu, hlavně v Českém a Slavkovském lese, na Šumavě, v Krušných, Lužických a Jizerských horách, Krkonoších a Podkrkonoší, Orlických horách, na Křivoklátsku, Voticku, v Železných horách, na Českomoravské vrchovině, v Hrubém Jeseníku, Rychlebských horách, Ostravské pánvi a vzácně i jinde. V moravských Karpatech jsou vzhledem k charakteru geologického podloží rozšířeny spíše květnaté bučiny, menší oblasti výskytu acidofilních bučin jsou v Moravskoslezských Beskydech.