Květnaté bučiny

Struktura a druhové složení: Listnaté lesy s převládajícím bukem lesním (Fagus sylvatica) a někdy s příměsí dalších listnáčů, např. javor mleč (Acer platanoides), j. klen (A. pseudoplatanus), habr obecný (Carpinus betulus), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), dub zimní (Quercus petraea s. lat.), lípa srdčitá (Tilia cordata), l. velkolistá (T. platyphyllos) a jilm drsný (Ulmus glabra), ve vyšších nadmořských výškách také jedle bělokorá (Abies alba) a smrk ztepilý (Picea abies). V keřovém patře rostou kromě zmlazujících dřevin stromového patra také líska obecná (Corylus avellana), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), zimolez černý (Lonicera nigra), z. obecný (L. xylosteum), bez červený (Sambucus racemosa), jeřáb ptačí pravý (Sorbus aucuparia subsp. aucuparia) aj. Pokryvnost bylinného patra se zpravidla pohybuje mezi 30–60 %, ale může být i nižší. Běžně se v něm vyskytují mezofilní druhy listnatých lesů samorostlík klasnatý (Actaea spicata), svéřep Benekenův (Bromus benekenii), ostřice chlupatá (Carex pilosa), kyčelnice cibulkolistá (Dentaria bulbifera), k. devítilistá (D. enneaphyllos), kapraď samec (Dryopteris filix-mas), kostřava lesní (Festuca altissima), pitulník žlutý (Galeobdolon luteum s. lat.), mařinka vonná (Galium odoratum), bukovník kapraďovitý (Gymnocarpium dryopteris), ječmenka evropská (Hordelymus europaeus), strdivka jednokvětá (Melica uniflora), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), pšeníčko rozkladité (Milium effusum), vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia), kokořík přeslenitý (Polygonatum verticillatum), věsenka nachová (Prenanthes purpurea), krtičník hlíznatý (Scrophularia nodosa), starček vejčitý (Senecio ovatus), violka lesní (Viola reichenbachiana). Mechorosty rostou spíše na padlých kmenech a kamenech.

Ekologie: Květnaté bučiny se vyskytují na eutrofních, obvykle kambizemních půdách s rychlou mineralizací humusu, na různých druzích hornin. Na horninách minerálně chudých nebo na vápencích se vyskytují pouze na plošinách nebo mírných svazích, kde je vyvinuta hlubší půda. V nižších a středních nadmořských výškách osídlují chladnější rokle a severní svahy, v submontánním a montánním stupni přecházejí na plošiny a svahy všech orientací. Jen výjimečně rostou v nadmořské výšce nad 1000 m.

Ohrožení a management: Převod na jehličnaté kultury, přezvěření, ruderalizace.

Rozšíření: Hlavní oblastí výskytu jsou okrajová pohoří Českého masivu, Českomoravská vrchovina a pohoří moravských Karpat. Méně často se vyskytují rovněž ve vyšších pahorkatinách a hornatinách ve vnitrozemí, např. v Doupovských horách, na Křivoklátsku, ve středním Posázaví, Železných horách a Českomoravském mezihoří, na Drahanské vrchovině a ve Chřibech.