Měkké luhy nížinných řek

L2.4
Měkké luhy nížinných řek
Formační skupina
L# - Lesy
Přírodní stanoviště

Stáhnout mapu

Grafy

Diagnostické, dominantní a hojné druhy v biotopu

Struktura a druhové složení: Světlé, zpravidla třípatrové přirozené porosty tvořené dominantní vrbou bílou (Salix alba), místy s příměsí vrby křehké (Salix fragilis) a topolu černého (Populus nigra), řidčeji jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior), v panonské oblasti jižní Moravy i topolu bílého (Populus alba) a jasanu úzkolistého podunajského (Fraxinus angustifolia subsp. danubialis). Keřové patro tvoří zmlazené dřeviny stromového patra, na čerstvě vlhkých půdách je též častý bez černý (Sambucus nigra), řidčeji se vyskytují krušina olšová (Frangula alnus), vrba jíva (Salix caprea), v. nachová (S. purpurea) a v. košíkářská (S. viminalis). V bylinném patře převládají vlhkomilné druhy bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), kebrlík lesní (Anthriscus sylvestris), svízel přítula (Galium aparine), popenec obecný (Glechoma hederacea), hluchavka skvrnitá (Lamium maculatum), vrbina obecná (Lysimachia vulgaris), lipnice bahenní (Poa palustris), ostružiník ježiník (Rubus caesius), kostival lékařský (Symphytum officinale) aj. Na relativně sušších místech dominuje kopřiva dvoudomá (Urtica dioica). V zamokřených porostech jsou hojné bahenní a vodní rostliny: žabník jitrocelový (Alisma plantago-aquatica), blatouch bahenní (Caltha palustris), ostřice štíhlá (Carex acuta), o. ostrá (C. acutiformis), o. pobřežní (C. riparia), svízel bahenní (Galium palustre s. lat.), zblochan vodní (Glyceria maxima), kosatec žlutý (Iris pseudacorus), okřehek menší (Lemna minor), rákos obecný (Phragmites australis), závitka mnohokořenná (Spirodela polyrhiza) aj. a místy se vyskytují liány opletník plotní (Calystegia sepium), chmel otáčivý (Humulus lupulus) a lilek potměchuť (Solanum dulcamara).
Ekologie: Široké nivy nížinných řek, zpravidla do 200–220 m n. m., břehy řek a slepých říčních ramen. Pravidelné, často dlouhotrvající záplavy omezují rozvoj dřevin a spolu se silně kolísající hladinou podzemní vody jsou nejdůležitějším ekologickým faktorem podmiňujícím výskyt této vegetace. Po ústupu záplavových vod zůstává na povrchu půdy vrstva hlinitých až jílovitých sedimentů. Živinami dostatečně zásobené půdy jsou zpravidla těžší, hluboké, odpovídající půdním typům glej nebo paternia.
Ohrožení a management: Narušení vodního režimu krajiny, pěstování rychle rostoucích hybridních topolů (Populus ´canadensis).
Rozšíření: Fragmentárně v nížinných polohách České křídové tabule, moravských úvalů a Ostravské pánve.

Převodní vztahy

CHYTRÝ, M.; KUČERA, T.; KOČÍ, M. (eds.) et al. (2010). Katalog biotopů České republiky. 2.upr. a rozš. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. 445 s. ISBN 978-80-87457-03-0.