Horské olšiny s olší šedou (Alnus incana)

Struktura a druhové složení: Smíšené, druhově bohaté třípatrové až čtyřpatrové porosty s převládající olší šedou (Alnus incana), slabou příměsí javoru klenu (Acer pseudoplatanus), vrby jívy (Salix caprea) a se smrkem ztepilým (Picea abies) ve stromovém i keřovém patře. Charakter hustého bylinného patra určují vlhkomilné druhy bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), krabilice chlupatá (Chaerophyllum hirsutum), škarda bahenní (Crepis paludosa), kostřava obrovská (Festuca gigantea), chrastavec lesní (Knautia dipsacifolia), devětsil bílý (Petasites albus), silenka dvoudomá (Silene dioica), čistec lesní (Stachys sylvatica), ptačinec hajní (Stellaria nemorum) aj., mezi nimiž jsou hojné i druhy horských vysokobylinných niv, např. oměj šalamounek (Aconitum callibotryon), papratka horská (Athyrium distentifolium), mlečivec alpský (Cicerbita alpina), pryskyřník platanolistý (Ranunculus platanifolius), žluťucha orlíčkolistá (Thalictrum aquilegiifolium) a kýchavice bílá Lobelova (Veratrum album subsp. lobelianum), na Šumavě také bílojetel německý (Doronicum austriacum) a kýchavice bílá pravá (Veratrum album subsp. album). Zpravidla chybí květnatý jarní aspekt. Mechové patro bývá většinou jen slabě naznačeno.

Ekologie: Často zaplavované břehy bystřin s prudce tekoucí vodou v horských polohách, zřídka v chladných podhorských údolích na slabě vyvinutých lužních půdách různého zrnitostního složení, typu rambla nebo paternia, případně na glejích, dostatečně zásobených živinami.

Ohrožení a management: Vysekávání dřevin.

Rozšíření: Šumava, Krkonoše, Hrubý Jeseník a Moravskoslezské Beskydy, vzácněji také v Krušných a Orlických horách, na Ještědském hřbetu a v podhůřích těchto pohoří.