Suchá vřesoviště nížin a pahorkatin bez výskytu jalovce obecného (Juniperus communis)

T8.1B
Suchá vřesoviště nížin a pahorkatin bez výskytu jalovce obecného (Juniperus communis)
  • cz
  • 1,8
Formační skupina
T# - Sekundární trávníky a vřesoviště
Přírodní stanoviště

Stáhnout mapu

Grafy

Diagnostické, dominantní a hojné druhy v biotopu

Struktura a druhové složení: Porosty s dominancí vřesu (Calluna vulgaris), na jihozápadní Moravě také s kručinkou chlupatou (Genista pilosa). Brusnice borůvka a brusinka (Vaccinium myrtillus a V. vitis-idaea) zcela chybějí nebo jsou zastoupeny jen vzácně a mají nízkou vitalitu. V porostech jsou hojné suchomilné acidofyty - psineček tuhý (Agrostis vinealis), kostřava ovčí (Festuca ovina), jestřábník chlupáček (Hieracium pilosella), pavinec horský (Jasione montana), šťovík menší (Rumex acetosella), chmerek vytrvalý (Scleranthus perennis) aj., někde se uplatňují i druhy suchých trávníků - mařinka psí (Asperula cynanchica), metlička křivolaká (Avenula pratensis), ostřice nízká (Carex humilis), hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum s. lat.), třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum), bedrník obecný (Pimpinella saxifraga), mateřídouška časná (Thymus praecox) aj. Pod keříčky vřesu jsou pravidelně přítomny plazivé polštářovité mechy, nejčastěji Hypnum cupressiforme, a na volné půdě převládají vrcholoplodé mechy (zejména Ceratodon purpureus, Polytrichum juniperinum a P. piliferum) a lišejníky (např. zástupci rodů Cetraria a Cladonia).
Ekologie: Zpravidla jde o vegetaci sekundární, vzniklou po odlesnění na místech acidofilních nebo teplomilných doubrav, ale vzácně se vyskytuje i primárně na skalních hranách. Geologickým podkladem jsou živinami chudé břidlice, žuly, ruly, fonolity, trachyty, kyselé pískovce a písky.
Ohrožení a management: Zarůstání stromy a keři, obohacování dusíkem z atmosférických spadů a následné šíření konkurenčně silnějších bylin na úkor keříčků, absence pastvy, vypalování nebo jiného narušování porostů.
Rozšíření: České středohoří, Ralská pahorkatina, pískovcové oblasti severních a východních Čech, Roudnicko, terasy Labe, střední Poohří, Kokořínsko, nejbližší okolí Prahy a Plzně, Křivoklátsko, Znojemsko (zde hojněji), střední Pojihlaví, Malý Kosíř u Olomouce, Opavsko, Krnovsko a Osoblažsko, vzácně i jinde.

Převodní vztahy

CHYTRÝ, M.; KUČERA, T.; KOČÍ, M. (eds.) et al. (2010). Katalog biotopů České republiky. 2.upr. a rozš. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. 445 s. ISBN 978-80-87457-03-0.