sýc rousný

Ekologie a biologie: Menší druh hnědě zbarvené sovy. Nohy jsou opeřené, žluté oči má výrazně černě orámované.
Stálý pták, jenž obývá starší jehličnaté a listnaté lesy, hlavně v horách, místy i v pahorkatinách a nížinách. Hnízdí v dutinách. Jeho potrava je živočišná, živí se převážně drobnými hlodavci.

Celkové rozšíření: Sýc rousný je vázán na jehličnaté lesy v severní a severovýchodní části kontinentu a také v horách střední Evropy. Jedná se především o Alpy, Karpaty a sudetská pohoří, ale je schopen osídlit i druhotné jehličnaté porosty v nižších polohách. Tak byly zjištěny menší hnízdní populace např. v Nizozemí, Belgii nebo Francii.
Jeho stavy jsou stabilní nebo i mírně vzrůstající. Ohrožujícím faktorem by mohl být nedostatek hnízdních dutin v souvislostí s intenzifikací lesního hospodářství.

Rozšíření v ČR: Sýc rousný obývá u nás většinu pohraničních pohoří, v nižších polohách pískovcové oblasti v Českém Švýcarsku nebo na Broumovsku. Do vnitrozemí proniká výrazněji např. v jižních Čechách, na Rokycansku nebo na Českomoravské vrchovině.
Odhady jeho početnosti pro 90. léta se pohybují mezi 600 až 700 páry (Danko et al. 1994). V posledních desetiletích byl zaznamenán nárůst početnosti i obývané plochy, což však může být způsobeno i zintenzivněním výzkumných aktivit. Důležitým předpokladem pro tento druh je přítomnost hnízdních dutin, které lze nahradit budkami. Efektivně tak lze zvýšit hnízdní hustotu i na rozsáhlých plochách odlesněných imisních holin.

Ohrožení: Nedostatek vhodných hnízdních možností. Predace snůšek.

Péče o druh: Druh možno podpořit nabídkou vhodných umělých hnízdních možností, jejich pravidelná údržba a zabezpečení proti útoku predátora. Ochrana a vhodné hospodaření v lesních biotopech obývaných sýcem.

Autor popisu: Eva Vojtěchovská, Lenka Tomášková