Ekologie a biologie:
Hrouzek dunajský je malá sladkovodní bentopelagická kaprovitá ryba, která dorůstá maximálně asi 12,5 cm standardní délky. Žije při dně řek i stojatých vod s písčitým nebo štěrkovým substrátem, kde sbírá drobné bentické bezobratlé (larvy hmyzu, korýše). Tře se na jaře a počátkem léta v mělké vodě nad kameny, pískem nebo vegetací. Druh byl popsán z řeky Isar u Mnichova v povodí horního Dunaje a Vladykov jej ve 20. a 30. letech 20. století považoval za poddruh hrouzka obecného. Samostatný druhový status potvrdily novější morfologické genetiské studie.
Celkové rozšíření:
Druh je endemitem střední Evropy s těžištěm areálu ve středním a horním povodí Dunaje. Hranice jeho rozšíření nejsou jasné a na harnicích areálu se předpokládá hybridní zóna s hrouzkem obecným (Gobio gobio). V Karpatské kotlině hranici mezi areály G. obtusirostris a G. carpathicus tvoří severojižní úsek maďarského Dunaje. Genetická studie hrouzků v rakouském Dunaji naznačuje synpatrický výskyt jsou různých mitochondriálních a jaderných linií se stopami hybridizace, což druhovou identifikaci komplikuje a naznačuje blízké evoluční vztahy jednotlivých linií.
Rozšíření v ČR:
Hrouzek dunajský se v České republice vyskytuje především v povodí Moravy a Dyje, přesné rozšíření v ČR však není detailně zmapováno.
Ohrožení:
Celosvětově je na Červeném seznamu IUCN veden jako málo dotčený (LC), naposledy hodnocený v lednu 2023. V Červeném seznamu ČR je zařazen do kategorie „data deficient" (taxon pro který není dostatek údajů pro hodnocení), což odráží hlavně nedostatečné znalosti o jeho rozšíření a početnosti. Jeho skutečný stav u nás není kvůli složitější determinaci a možné hybridizaci s hroukem obecným (Gobio gobio) spolehlivě vyhodnocen, ale předpokládá se širší rozšíření s relattivně početnými populacemi.
Péče o druh:
Cílená péče o hrouzka dunajského v ČR v současnosti neprobíhá, protože nemá zákonnou ochranu ani vlastní záchranný program. Nepřímo z ochrany těží tam, kde se chrání říční biotopy, například v lokalitách Natura 2000 v povodí Moravy a Dyje vyhlášených pro jiné druhy ryb.
Doporučení:
Prioritou by mělo být genetické zmapování populací v povodí Moravy, Dyje a prověření výskytu s povodí Odry. Důležité je omezit převážení ryb mezi povodími (vysazování, přenos nástražních rybek), aby nedocházelo k míšení s hrouzkem obecným. Z hlediska obývaného biotopu se doporučuje zachování přirozené dynamiky toků, písčitých a štěrkových lavic, případně revitalizace či renaturace upravených úseků a zprůchodnění migračních překážek.
Riziko:
Hlavním ohrožením druhu je hybridizace a genetické promíšení s hrouzkem obecným, zejména při vysazování ryb z jiných povodí. Dále je druh ohrožen úpravami a regulací toků, zanášením dna jemnými sedimenty, znečištěním vod a fragmentací toků (jezy, malé vodní elektrárny). Významným rizikem je i samotná taxonomická nejasnost: druh, který není rozpoznán, nemůže být monitorován ani chráněn. Změna klimatu s nižšími průtoky a vyššími teplotami může dále zhoršovat stav jeho biotopů.
Literatura:
Freyhof J. & Kottelat M. (2008, aktualizováno 2023): Gobio obtusirostris. The IUCN Red List of Threatened Species.
Hanel L. & Lusk S. (2005): Ryby a mihule České republiky. Rozšíření a ochrana. ČSOP Vlašim, 448 pp.
Chobot K. & Němec M. (eds.) (2017): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Obratlovci. Příroda 34, AOPK ČR, Praha.
Kottelat M. & Freyhof J. (2007): Handbook of European Freshwater Fishes. Kottelat, Cornol & Freyhof, Berlin, 646 pp.
Mendel J., Lusk S., Lusková V., Koščo J., Vetešník L. & Halačka K. (2008): Druhová pestrost hrouzků rodů Gobio a Romanogobio na území České republiky a Slovenska. In: Lusk S., Lusková V. & Halačka K. (eds.): Biodiverzita ichtyofauny ČR VII: 17–24.
Mendel J., Lusk S., Vasil'eva E. D., Vasil'ev V. P., Lusková V., Ekmekci F. G., Erk'akan F., Ruchin A., Koščo J., Vetešník L., Halačka K., Šanda R., Pashkov A. N. & Reshetnikov S. I. (2008): Molecular phylogeny of the genus Gobio Cuvier, 1816 (Teleostei: Cyprinidae) and its contribution to taxonomy. Molecular Phylogenetics and Evolution 47: 1061–1075.
Zangl L., Daill D., Schweiger S., Gassner G. & Koblmüller S. (2020): Austrian gudgeons of the genus Gobio (Teleostei: Gobionidae): A mixture of divergent lineages. Journal of Zoological Systematics and Evolutionary Research 58: 327–340.
