zubr

Ekologie a biologie: Zubr je největším evropským sudokopytníkem. Většinou se vyskytuje v odlehlé lesnaté krajině, a to v nížinách, ale i v horských polohách. Zubři se sdružují do stád (obvykle okolo 10 kusů), živí se převážně trávou, ale i listy a větvičkami a výrazně prosvětlují listnaté lesy, čímž vytvářejí biotopy pro světlomilné druhy živočichů a rostlin. Přes značnou velikost není agresivní a před člověkem utíká na velkou vzdálenost.

Celkové rozšíření: Původně značná část Evropy s přesahem do Asie, většina populací vyhubena už do 1. tisíciletí n. l. Poslední zbytkové populace existovaly v Bělověži (do r. 1921) a na Kavkaze (do r. 1927). Od druhé poloviny 20. století úspěšně reintrodukován, dnes přes 4 000 volně žijících zubrů, zejména v Polsku, Bělorusku a na Kavkaze, menší populace mj. v Rumunsku, Bulharsku, na Ukrajině v Litvě a na východním Slovensku.

Rozšíření v ČR: Vyhuben pravděpodobně v raném středověku, dokladů výskytu z našeho území je velmi málo. Dnes se u nás vyskytuje pouze v oborách, a to v oboře Židlov v Ralsku (od r. 2011, dnes přes 30 kusů) a v Milovicích (od r. 2015; cca 20 kusů). V roce 2005 se dva zubři pocházející pravděpodobně z Polska pohybovali delší dobu na Frýdlantsku v severních Čechách.

Ohrožení: Na rozdíl od Polska a Slovenska se u nás nevyskytuje ve volné přírodě. V Evropě nyní jeho stavy stoupají téměř ve všech státech, s výjimkou Ukrajiny, kde je závažným problémem pytláctví.

Literatura: Anděra M. & Červený J. (2009): Velcí savci v České republice – Rozšíření, historie a ochrana. 1. Sudokopytníci. 87 pp., Národní muzeum, Praha.