Ekologie a biologie:
Typický obyvatel plovoucích rašeliníkových polštářů na okrajích malých jezer. Také v různých malých vodních tělesech s mechy či hustou vegetací. V Belgii nalézán v oligotrofních, čistých vodách s rašelinným substrátem a dominancí rašeliníku s rozkládající se hmotou sítin a ostřic. Dospělci i larvy jsou vázáni na vodní prostředí. Imaga ve vodě aktivně plavou pomocí veslovitých pohybů zadních nohou. Dospělí brouci dýchají vzdušný kyslík, který schraňují v prostoru mezi zadečkem a krovkami. Tuto zásobu musí čas od času obnovit a za tím účelem vystupují k hladině. Larvy přijímají kyslík povrchem těla. Jak dospělci, tak i larvy jsou dravci. Larvy prolézají mezi vodním rostlinstvem a po dně, uchvácenou kořist vysávají dutými kusadly, mají tedy mimotělní trávení. Kuklí se mimo vodu ve vlhkém substrátu, kde si vytvářejí kukelní komůrku. I když se usuzuje, že tito brouci nelétají, tak nález z nárazové pasti ve Švédsku ukazuje, že alespoň někteří jedinci jsou schopni letu.
Celkové rozšíření:
Druh je rozšířen ve střední a severní Evropě - od Francie a Velké Británie po severní Itálii, přes střední Evropu dále ke Skandinávii až do Ruska.
Rozšíření v ČR:
Z Moravy je znám pouze historický doklad z okolí Frýdku-Místku. Z Čech byl recentně zaznamenán na několika lokalitách v jižních (CHKO Třeboňsko, PR Vrbenské rybníky) a východních Čechách (PR Žernov).
Ohrožení:
Ohrožení druhu spočívá především v likvidaci a poškozování rašelinných mokřadů (odvodňování, eutrofizace).
Péče o druh:
Všechny naše známé lokality mají určitý statut maloplošného chráněného území. Je důležité zachovat přirozený charakter lokalit, zejména jejich hydrologický režim a nedopustit eutrofizaci vod. Zkušenosti z Velké Británie ukazují, že tento druh se na nové lokality šíří velice neochotně, což podtrhuje význam udržení dobrého stavu stávajících lokalit.
Literatura:
BALKE M. 2005: Dytiscidae Leach, 1915 pp. 90-116. In: BEUTEL R. G. & LESCHEN R. A. B. (eds.): Handbook of zoology. A natural history of the phyla of the animal kingdom. Volume IV. Arthropoda: Insecta. Part 38. Coleoptera, Beetles. Volume 1: Morphology and systematics (Archostemata, Adephaga, Myxophaga, Polyphaga partim.). Walter de Gruyter, Berlin, New York, xi + 567 pp.
BOUKAL. S., BOUKAL M., FIKÁČEK M., HÁJEK J., KLEČKA J., SKALICKÝ S., ŠŤASTNÝ J. & TRÁVNÍČEK D. 2007: Katalog vodních brouků České republiky (Coleoptera: Sphaeriusidae, Gyrinidae, Haliplidae, Noteridae, Paelobiidae, Dytiscidae, Hydrochidae, Helophoridae, Spercheidae, Hydrophilidae, Georissidae, Hydraenidae, Scirtidae, Psephenidae, Elmidae, Dryopidae, Limnichidae, Heteroceridae). Klapalekiana, 43 (Supplementum): 289 pp.
CSABAI Z. 2005: Aquatic beetle fauna of the Tisza region (Coleoptera: Hydradephaga, Hydrophiloidea, Byrrhoidea, in part and Hydraenidae). In: GALLÉ L. (ed.): Vegetation and Fauna of Tisza River Basin I. Tiscia Monograph Series, volume 7, Szeged, pp 45-96.
FOSTER G. N. 2010: A review of the scarce and threatened Coleoptera of Great Britain Part (3): Water beetles of Great Britain. Species status 1. Joint Nature Conservation Committee, Peterborough 143 pp.
KODADA J., JÄCH M. A. & CSÉFALVAY R. 2003: Taxonomická skupina (strany), in: ŠPORKA F. (ed.) 2003: Vodné bezstavovce (makroevertebráta) Slovenska, súpis druhov a autekologické charakteristiky. Slovenský hydrometeorologický ústav, Bratislava, 590s.
NILSSON A. N. & HOLMEN M. 1995 The aquatic Adephaga (Coleoptera) of Fennoscandia and Denmark. II. Dytiscidae. Fauna Entomologica Scandinavica 32, 192 pp.
SCHEERS K. 2014: First records of Hydroporus scalesianus Stephens, 1828 (Coleoptera: Dytiscidae) for Belgium. Bulletin de la Société royale belge d’Entomologie 150: 52-55.
