Ekologie a biologie:
Larvy se vyvíjejí v hnijícím vlhkém, černohnědě zabarveném lýku pod uvolněnou borkou padlých či zlomených listnatých stromů nebo ulomených silných větvích. Hlavní hostitelské rostliny jsou buk, osika a další topoly, duby i jiné listnáče. Larvy i imaga se živí hnijícím lýkem, larvy jsou příležitostně dravé. Vývoj trvá minimálně dva roky, dospělci brouci se líhnou na konci léta či na podzim, přezimují a na jaře se páří a kladou vajíčka. Nejčastěji jsou nalézáni na podzim a v časném jaře. Dospělce je možno najít v kmenech v časnějším stadiu rozpadu, nezřídka i v čerstvě padlých kmenech. To pravděpodobně souvisí s dynamikou druhu a rozpadu dřeva. Dospělci vyhledávají čerstvější kmeny, zatímco larvy na daných kmenech zůstávají, aby dokončily svůj vývoj.
Celkové rozšíření:
Lesák rumělkový je západopalearktický druh, rozšířený i v severní, východní a jihovýchodní Evropě, od jižní Fennoskandie až po Řecko s izolovaným výskytem v jižní Itálii, východně do Ruska a Ukrajiny. Ve střední Evropě je znám z Bavorska, Rakouska, Česka, Slovenska a Polska.
Rozšíření v ČR:
Po řadu let byl považován za velmi vzácný druh, známý pouze z Beskyd (NPR Mionší) a z lužních lesů při dolním toku Dyje. Staré nálezy však byly známé i ze Šumavy a Vraného. Od devadesátých let dvacátého století dochází k expanzi areálu a dnes je znám z celé Moravy a z velké části Čech (zejména v povodí velkých Řek - Morava, Bečva, Odra, Labe a Ohře).
Ohrožení:
Ke svému vývoji vyžaduje dostatečný počet padlých či zlomených stromů v souvislých lesních porostech s přirozenou skladbou dřevin. Pravděpodobně mu vyhovují zapojené porosty, tedy zástin a vyšší relativní vlhkost. Nedostatek a úbytek vhodných biotopů v krajině je pak hlavní příčinou ohrožení. Pravděpodobný dostatek strukturně odpovídajících, především lužních porostů je zřejmě v příčinném vztahu se vzrůstajícím počtem nálezů v současnosti.
Péče o druh:
Pro přežití populací lesáka rumělkového je nutno zajistit kontinuální výskyt substrátu vhodného pro vývoj druhu, tj. zachovat na dané lokalitě co nejvyšší počet starých stromů a starého dřeva v přirozenému rozkladu. Těžba není vyloučena, je však vhodné volit méně razantní způsoby seče.
Literatura:
Chobot K., 2006. Lesák rumělkový Cucujus cinnaberinus – málo známý druh naší fauny. Ochrana přírody 61/9: 269.
Trnka F.: Natura Bohemica - Příroda České republiky. www.naturabohemica.cz
Hejda R., Farkač J. & Chobot K. [eds.] (2017): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. – Příroda, Praha, 36: 1–612.
