Ekologie a biologie:
V Česku se zmije vyskytuje převážně v polohách 600-1200 m.n.m., na chladnějších a vlhčích místech ale může žít i v nejnižších polohách (např. kolem Děčína). Dobře snáší nízké teploty a zamokření. Vyhledává otevřené a polootevřené biotopy, jako lesní lemy, kamenité svahy, louky, rašeliniště a vřesoviště, vrbové a jiné křoviny a podobně, vyhýbá se zapojeným stromovým porostům. Důležitá je dostupnost míst vhodných k zimování, což bývají hromady kamení nebo dřeva, nory, či rozvaliny a jiná antropogenní stanoviště. Zmije bývá, v závislosti na nadmořské výšce a počasí, aktivní od půli března až konce dubna do konce září až počátku října. Dvakrát v roce se svléká a samci po prvním svlékání opouští okolí zimoviště a vyhledávají samice. Zmije je živorodá a vyvíjí se u ní i placenta. Rodí v srpnu až září. Potravou jsou převážně drobní hmyzožravci a hlodavci, často i žáby, ještěrka živorodá, mláďata ptáků a další.
Celkové rozšíření:
Zmije obecná má velký palearktický areál rozšíření. Žije od Francie a Velké Británie na západ, na jihozápadě pak v Alpách a centrální části Balkánu. Jižní hranice areálu probíhá přes Rumunsko, Ukrajinu, jihozápad Ruska, sever Kazachstánu a Mongolska po severozápad Číny a Severní Koreu. Obývá většinu Skandinávie, severní hranice ve střední a východní Sibiři dosahuje ale jen cca. 63,5° severní šířky. Na východě sahá areál po Sachalin.
Rozšíření v ČR:
Zmije obecná se vyskytuje především ve středních až vyšších polohách (ca. 600-1200 m.n.m.), výskyt je zřejmě regulován hlavně teplotou vzduchu. Je vzácná nebo nežije v teplých oblastech, zejména v povodí Dyje, Moravy a Odry, ale i na Strakonicku, v Českobudějovické pánvi, středním Poohří, dolní Povltaví a střední a dolní Polabí. Lze očekávat, že populace na samém východě republiky, především v Moravskoslezských Beskydách, se geneticky liší od zbytku území.
Ohrožení:
Zmije na území Česka trpí především likvidací biotopů. Především v nižších a středních polohách je za vymizení zmijí odpovědná intenzifikace zemědělství, meliorace, homogenizace krajiny a rozvoj rekreačních aktivit v druhé polovině 20. století. Nepříznivý vliv má i zalesňování málo produktivních luk či skalnatých svahů. Odhaduje se, že i v takové oblasti jako je centrální oblast NP Šumava klesl stav populace zmijí od 90. let 20. stol. až o polovinu.