Ekologie a biologie:
Ještěrka obecná obývá především sušší slunečná místa, kde preferuje travinná a nižší bylinná stepní společenstva s malou pokryvností vegetace a hlubší vrstvou půdy. Kamenitým a skalnatým místům, kde není možné vyhledat dostatečně hluboký úkryt k přezimování, se vyhýbá. Vyskytuje se na okraji lesů, lesních mýtinách, křovinatých stáních, mezích, na říčních březích i hrázích rybníků. Další zvláštní nároky na biotop nemá, ba naopak v současné době žije téměř synantropně na železničních náspech, okrajích silnic, v lomech, pískovnách, zanedbaných zahradách a sadech.Aktivovat začíná přibližně v polovině března. Velkou část dne se ještěrky vyhřívají na výslunných místech. V dubnu a květnu začíná vymezování domovských okrsků jednotlivých samic nebo párů a dochází k páření. Koncem května a v červnu kladou samice vajíčka, která jsou zahrabávána do půdy. Pro snůšku vajíček samice vybírá jemnou, sypkou a mírně vlhkou půdu ve svém teritoriu. Mláďata se obvykle líhnou na přelomu července a srpna. Na přelomu září a října přestávají ještěrky aktivovat a přesouvají se na místa vhodná k zimování (úkryty v půdě, komposty apod.)
Celkové rozšíření:
Ještěrka obecná je plošně rozšířena po celé Evropě s výjimkou Irska, Portugalska, Chorvatska, Norska, Finska a ostrovů Středozemního moře.
Rozšíření v ČR:
Celé území ČR leží uvnitř areálu druhu a jeho výskyt lze hodnotit jako plošný. Vyskytuje se rozptýleně téměř po celém území ČR.
Ohrožení:
V minulosti takřka souvislé rozšíření je z velké části dnes redukováno na vzájemně izolované ostrůvky výskytu. Tyto izoláty jsou dnes značně ohroženy novou výstavbou, změnami a úpravami komunikací, používáním pesticidů, predačním tlakem slepic, bažantů a volně chovaných koček, ale i vypalováním stařiny v jarním a předjarním období. Velká část lokalit zanikla vlivem ekologické sukcese zárostem náletovými dřevinami jako důsledek absence pastvy a kosení.
Péče o druh:
Základem ochrany je registrace a ochrana lokalit, to znamená zabránit jejich exploataci (rekultivaci, zalesňování, výstavba, vypalování apod.) S ochranou jednotlivých lokalit přímo souvisí i obnova biokoridorů v krajině, umožňujících propojení izolovaných populací. Důležitý je také management lokality (regulovaná pastva, kosení, odstraňování náletových dřevin).
