jeřáb sudetský

Ekologie a biologie: Jeřáb sudetský se vyskytuje v supramontánním a subalpínském stupni na jižních, jihovýchodních, jihozápadních a východních svazích, roste na sutích, skalních teráskách, travnatých svazích, okrajích lesních světlin a ve skalních štěrbinách. Kromě lokality na jižním svahu Krkonoše se vyskytuje v chráněných, závětrných polohách ledovcových karů (na místech exponovaných převažujícím západním větrům chybí). Jeřáb sudetský roste na silikátovém i bazickém podkladu, osidluje mělké až velmi mělké půdy, s vysokým obsahem skeletu. Je světlomilný, zástin vyšších dřevin (smrku, jeřábu ptačího a kleče) do určité míry snáší, ale snižuje se jeho plodnost.
Jeřáb sudetský má keřovitý charakter růstu, vznikl křížením jeřábu mišpulky (Sorbus chamaemespilus) s neznámým zástupcem ze skupiny jeřábu muku (Sorbus aria agg.), pravděpodobně s jeřábem dunajským (S. danubialis), jeho převládajícím způsobem rozmnožování je apomixie.

Celkové rozšíření: Jeřáb sudetský je endemitem Krkonoš, v současné době jen jejich české části. V minulosti se vyskytoval i na polské straně u jezera Mały Staw, tamější výskyt navazoval na bohatší populace v Obřím dole. Na české straně pohoří se druh vyskytuje ve dvou oblastech (Labský důl a jeho okolí, a Obří důl), ve kterých bylo celkem zaznamenáno deset lokalit.
V Labském dole je znám z Navorské jámy, Pančavské jámy a z blízkých svahů hory Krkonoš. Na všech lokalitách roste dodnes, pouze populace na svazích Krkonoše je tvořena jediným neduživým keřem a pravděpodobně brzy zanikne. Populace v Labském dole byla na přelomu 70. a 80. let 20. století posílena vysazením 20 jedinců vypěstovaných v kultuře (do dnešních dní jich přežila polovina). Při posledním monitoringu, probíhajícím v letech 2012–2013, bylo na lokalitách v Labském dole zaznamenáno 39 jedinců.
V Obřím dole bylo zaznamenáno sedm lokalit, z nichž čtyři již velmi pravděpodobně zanikly (tři lokality v Úpské jámě a lokalita v Malé Čertově zahrádce). Dosud se jeřáb sudetský vyskytuje v Čertově zahrádce, Malé Čertově rokli (na obou lokalitách po 7–8 exemplářích) a na Rudníku (lokality Rudný potok a Dolní Rudník) s vletech 2012 až 2013 zaznamenanými pouze s 44 exempláři.
Z pravidelného monitoringu stavu a počtu jedinců je patrné, že se v průběhu času velikost populací mění a má spíše sestupnou tendenci.

Ohrožení: Výskyt druhu je ohrožen zarůstáním lokalit smrkem, klečí nebo jeřábem ptačím, v menší míře byly zaznamenány škody způsobené okusem a vytloukáním srnčí a jelení zvěře. Určité nebezpečí pro populace jeřábu sudetského mohou představovat skalní řícení, strukturní mury nebo základové sněhové laviny.

Literatura: Kociánová M. & Štursová H. (1986) Revize rozšíření a ekologie jeřábu krkonošského (Sorbus sudetica). – Opera Corcontica 23: 77–110.
Kociánová M., Štursová H. & Zahradníková J. (2005) Klonální růst endemického jeřábu Sorbus sudetica v Krkonoších. – Opera Corcontica 42: 99–105.
Kovanda M. (1998) Sorbus sudetica in the Karkonosze Mts. (Poland). – Thaiszia 8: 137–140.
Jeník J. (1960) O rozšíření a ekologii jeřábu sudetského [Sorbus sudetica (Tausch) Hedlund]. – Dendrol. Sborn., Opava, 2: 7–30.
Hejný S. & Slavík B. (eds) (1992) Květena České republiky 3. – Academia, Praha.
http://www.iucnredlist.org/ (přístup 8. 12. 2017)
Šťastná P. & Zahradníková J., in verb. 2014.

Autor popisu: Petr Lepší