jeřáb český

Ekologie a biologie: Druh obývá rozvolněné teplomilné, zvláště šipákové doubravy, skalní stepi a xerotermní svahy (převážně jižní a jihozápadní orientace), občas i mezofilní světlé dubohabřiny a jejich pláště. Charakteristický je výskyt druhu na vrcholech kopců. Většinou roste na bazických vyvřelinách (čediče, znělce), řidčeji na vápencích. Vyžaduje otevřená stanoviště, při zástinu či vysokém zápoji lesa neplodí.
Jedná se o keř či strom vysoký 2-4 metry. Borka je tmavošedá, u mladých stromů nerozpraskaná, ve stáří šupinovitě se odlupující. Čepele listů jsou ploché, široce eliptické až široce vejčité, v horní 1/2— 1/3 peřenolaločné a pilovité, špičaté, k bázi klínovité.

Celkové rozšíření: Jeřáb český je endemitem Českého středohoří. Roste zde na čtyřiceti lokalitách v celkovém počtu více než 1000 exemplářů.

Ohrožení: Ohrožení jeřábu českého spočívá zejména v zarůstání lokalit a zapojování stromového patra, dále pak ve vysokých stavech zvěře, které nedovolují přirozené zmlazení a celkové eutrofizaci prostředí.

Literatura: Boublík K., Lepší M. & Lepší P. (2002): Jeřáb český (Sorbus bohemica) v Českém středohoří. – Severočes. Přír., Litoměřice 33–34: 55–72.
Kaplan Z., Danihelka J., Lepší M., Lepší P., Ekrt L., Chrtek J. Jr., Kocián J., Prančl J., Kobrlová L., Hroneš M. & Šulc V. (2016): Distributions of vascular plants in the Czech Republic. Part 3. – Preslia 88: 459–544.
Kovanda M. (1992): Sorbus L. – jeřáb. – In: Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds), Květena České republiky 3, p. 474–484, Academia, Praha.

Autor popisu: Petr Vít