vrba rozmarýnolistá

Ekologie a biologie: Vrba rozmarýnolistá roste na slatinných, střídavě vlhkých a rašelinných loukách a v rašelinných březinách. Velmi často na kyselých podkladech.
Druh má listy 5–10× delší než široké, celokrajné, s jen slabě vyvinutými palisty.

Celkové rozšíření: Severní a západní Evropa, severní část Balkánského poloostrova, Ukrajina, evropská část Ruska, Kazachstán, Uzbekistán, Mongolsko, Čína.

Rozšíření v ČR: Vrba rozmarýnolistá je v ČR výrazně častější než vrba plazivá. Těžištěm výskytu vrby rozmarýnolisté je Karlovarský kraj (především Slavkovský les a navazující části Tepelské vrchoviny), jižní Čechy (především jižně od spojnice měst Blatná – Č. Budějovice – Č. Velenice), Českomoravská vrchovina a Nízký Jeseník, jinde se vyskytuje jen vzácně.

Ohrožení: Odvodňování mokřadních biotopů a převod na zemědělsky snáze a výhodněji obhospodařovatelné plochy (intenzivní pastviny apod.), umělá obnova travních porostů. Částečně také sukcesní změny na stanovištích (především dlouhodobé zarůstání nelesních stanovišť dřevinami a následný převod na unifikovaně obhospodařované lesní porosty). Absence dřívějšího tradičního zemědělského hospodaření, díky němuž v krajině převládala drobná mozaika ploch s různou intenzitou a způsobem hospodaření, včetně občasně kosených slatinných či rašelinných luk.

Literatura: Chmelař J., Koblížek J. (2003): Salix L. – vrba, 458–489 pp. – In: Hejný S., Slavík B. (ed.) (2003): Květena České republiky 4. Academia, Praha.
Vašut R., Sochor M., Hroneš M. et al. (2013): Vrby České republiky. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc.

Autor popisu: P. Tájek, P. Vít