vrba plazivá

Ekologie a biologie: Vrba plazivá roste na podobných stanovištích jako vrba rozmarýnolistá, dává ovšem přednost více rašelinným biotopům a roste i na zrašelinělých píscích nebo na písčitých okrajích rybníků. Její listy jsou 1,2–5× delší než široké, horní oddáleně pilovité, palisty jsou zřetelné.

Celkové rozšíření: Evropa (především západní) od Irska a jižní Skandinávie na severu po Francii a Portugalsko, severní Itálii a bývalou Jugoslávii na jihu.

Rozšíření v ČR: Vrba plazivá má těžiště výskytu především ve Slavkovském lese a navazujících částech Tepelské vrchoviny a severní části Českého lesa, v Ašském výběžku, v Krušných horách, na Dokesku, několik lokalit je také ve Šluknovském výběžku, Blatensku, jinde je její výskyt ojedinělý a ve většině území ČR zcela chybí.

Ohrožení: Odvodňování mokřadních biotopů a převod na zemědělsky snáze a výhodněji obhospodařovatelné plochy (intenzivní pastviny apod.), umělá obnova travních porostů. Částečně také sukcesní změny na stanovištích (především dlouhodobé zarůstání nelesních stanovišť dřevinami a následný převod na unifikovaně obhospodařované lesní porosty). Absence dřívějšího tradičního zemědělského hospodaření, díky němuž v krajině převládala drobná mozaika ploch s různou intenzitou a způsobem hospodaření, včetně občasně kosených slatinných či rašelinných luk.

Literatura: Chmelař J., Koblížek J. (2003): Salix L. – vrba, 458–489 pp. – In: Hejný S., Slavík B. (ed.) (2003): Květena České republiky 4. Academia, Praha.
Vašut R., Sochor M., Hroneš M. et al. (2013): Vrby České republiky. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc.

Autor popisu: Přemysl Tájek