střemcha pozdní

Ekologie a biologie: Je 8-15 m vysoký, rozvětvený strom. Kvete v červnu a plody dozrávají v září až říjnu. Květy jsou malé, oboupohlavné, bílé barvy a vyrůstají v hroznovitém květenství.
Kmen má tmavě hnědou, hladkou kůru, která je později rozpraskaná. Listy jsou řapíkaté, vejčitého tvaru, na konci zašpičatělé. Na spodní straně listu jsou hnědé chloupky. Plodem jsou tmavě červené až černé, lesknoucí, kulovité peckovice, nejvíce však 1 cm velké.
V našich podmínkách se jí daří v nížinách a pahorkatinách do cca 500 m nad mořem. Roste hlavně na písčitých až hlinitých kyselejších půdách, snáší i podmáčení.

Celkové rozšíření: Oblastí původního rozšíření střemchy pozdní je Severní Amerika, kde patří mezi poměrně hojné dřeviny. Vyskytuje se ve východní polovině USA, od Velkých jezer až k Mexickému zálivu. Roste zde od úrovně moře až do výšky 1500 metrů nad mořem. Do Evropy byla introdukována již v roce 1629. vyskytuje se i v jižní Asii.

Rozšíření v ČR: První zmínky z České republiky pochází až z počátku 19. století (1811). V roce 1852 je doloženo její pěstování na zámku Sychrov. Je pěstována v parcích a sadech a někdy též jako lesní dřevina. Je uváděna ve 28 parcích a na 12,4 ha lesní půdy v ČR. Často zplaňuje, zejména v oblasti frýdlantského výběžku, Domažlicku, Kolínsku a jižní Moravě v okolí Valtic.

Doporučení: v zájmových oblastech ochrany přírody je třeba doporučit likvidaci populací tohoto druhu, mimo tyto oblasti pak evidenci výskytu a případné omezování šíření. Jako efektivní likvidační postup je doporučováno kácení a vyřezávání výmladků spojené se zatíráním ran koncentrovaným herbicidem. Nejvhodnějším obdobím pro omezování je těsně před nasazením na květ. Postupy je třeba provádět až do úplného zničení nežádoucího porostu s následnou kontrolou případného zmlazení.

Riziko: Ve střední a jižní Evropě se chová invazivně. Je řazena mezi 40 nejnebezpečnějších invazních rostlin světa. V současné době se u nás šíří zejména do porostů vysokých mezofilních a xerofilních křovin, náletů pionýrských dřevin, kyselých a borových doubrav a dubohabřin. Je schopna velmi úspěšného šíření pomocí výmladků. Velkým potenciálem je i její schopnost šíření semen živočichy. Celý strom je středně jedovatý, i když v oblasti původního výskytu jsou plody uváděny jako cenná potrava ptactva a lesní zvěře. Hydridizace druhu s jinými druhy střemch nebo slivoní nebyla u nás doposud pozorována.

Literatura: Mlíkovský J., Stýblo P. (eds.). 2006: Nepůvodní druhy fauny a flóry ČR. ČSOP Praha, 496 pp.

Autor popisu: Tomáš Görner