borovice vejmutovka

Ekologie a biologie: Vysoký strom dorůstající asi 50 m výšky a kolem 1,5 m v průměru kmene. Koruna v mládí kuželovitá, později široká až deštníkovitě rozložená s vodorovně odstálými větvemi. Kmen přímý, rovný, v mládí s hladkou šedozelenou lesklou borkou, později podélně rozbrázděnou, tmavou. Jehlice po 5 ve svazečcích, rovné, měkké, tenké, namodrale zelené, 5–14 cm dlouhé, na okrajích jemně pilovité, na hřbetní straně zelené, na obou bocích s řadami průduchů. Šišky dosti dlouze stopkaté (stopky 5–24 mm dlouhé), převislé, úzce válcovité 8–20 x 3–4 cm velké, světle hnědé. Dožívá se 200–450 roků.
Původní areál je rozložen v mírném teplém, převážně humidním podnebí. Roční srážky zde kolísají od 500 po 2 000 mm. Roste téměř na všech půdách v rámci svého areálu. Nejlépe se jí daří na dobře propustných písčitých půdách střední až nízké úrodnosti, kde jí tamní listnaté dřeviny nemohou konkurovat. Je středně tolerantní k zastínění. Roste dobře i na půdách s převažujícími jemnozrnnými částicemi. Mnohdy se chová jako pionýrská dřevina, výborně se zmlazuje na písčitých stanovištích, také na zemědělské půdě i na plochách po požárech.

Celkové rozšíření: Domovem vejmutovky je východní část Severní Ameriky (severovýchodní USA až jihovýchodní Kanada). Centrem rozšíření jsou jižní a severovýchodní části Appalačského pohoří a oblast Velkých jezer. Do Evropy přivezena roku 1805, k úspěšné introdukci došlo o 100 let později v Anglii.

Rozšíření v ČR: První údaje doloženy z roku 1785 (zámecká zahrada v Lánech). Masivní šíření do podrostů lesů v okolí výsadeb je pozorováno od 70. let 20. století. Pěstuje se jako příměs v lesních kulturách, zejména ve středně teplých oblastech, na celkové ploše cca 3900 ha. Kromě toho se pěstuje pro okrasné účely ve více než 400 parcích.

Doporučení: V postižených oblastech (skalní města) důsledně odstraňovat dospělé semenné stromy i podrostové jedince. Odstraňování náletů je nutné opakovat.

Riziko: Chová se jako nebezpečná invazní dřevina vytlačující původní druhy. V Labských pískovcích a Českosaském Švýcarsku, kde je velmi vitální, spontánně zmlazuje v různých společenstvech. Zde se prokázala její nižší náročnost na živiny, výšku pH, ve srovnání i s velmi nenáročnou a skromnou borovicí lesní. Úspěšná invaze může také být podpořena eutrofizací dusíkem a znečištěním ovzduší kouřovými plyny, k nimž je borovice lesní méně tolerantní. Vytváří humusovou vrstvu a potlačuje růst trávy a vřesu, což je ve skalních městech silně nežádoucí. Také (zejména v lesních kulturách) bývá postihována řadou chorob (např. rez vejmutovková - Peridermium strobi).

Literatura: Mlíkovský J., Stýblo P. (eds.). 2006: Nepůvodní druhy fauny a flóry ČR. ČSOP Praha, 496 pp.
Pyšek P., Tichý L. 2001: Rostlinné invaze. Rezekvítek Brno, 40 pp.
www.botany.cz

Autor popisu: Tomáš Görner