tolije bahenní

Ekologie a biologie: Roste na vlhkých ostřicovomechových slatinných a rašelinných loukách, na rašeliništích a v krátkostébelných nezastíněných vlhkých loukách a pastvinách.
Tolije bahenní je vytrvalá rostlina dosahujícími výšky obvykle 10–25 cm s jediným koncovým bílým pětičetným květem. Mezi tyčinkami jsou vyvinuty nektariové šupiny s prstovitě rozestálými niťovitými třásněmi ukončenými lesklými paličkami bez sekretu (tzv. zdánlivá nektária).

Celkové rozšíření: V ČR je výskyt tolije bahenní značně roztroušený až mezerovitý s těžištěm výskytu ve středních až horských polohách. Vyskytuje se především na Českomoravské vysočině, na Šumavě a jejím podhůří, ve Slavkovském lese a v navazujících částech Tepelské vrchoviny a severní části Českého lesa, v Beskydech, vzácněji také v Krušných horách, Orlických horách, Hrubém Jeseníku, Bílých Karpatech, v Krkonoších, na Dokesku, Třeboňsku, Podblanicku.
Celkové rozšíření druhu: severní a střední Evropa, v jižněji položených oblastech jen na horách, pohoří Atlas v severní Africe, Malá Asie a Kavkaz, Sibiř, střední a východní Asie, Aljaška.

Ohrožení: Sukcesní změny na stanovištích (zarůstání nelesních stanovišť dřevinami, expanze konkurenčně silnějších rostlin bylinného patra), změny ve vodním režimu, odvodňování mokřadních biotopů, umělé zalesňování lesních mokřadních světlin. Absence dřívějšího tradičního zemědělského hospodaření, díky němuž v krajině převládala drobná mozaika ploch s různou intenzitou a způsobem hospodaření, včetně občasně kosených slatinných či rašelinných luk.

Literatura: Dvořáková M. (1992): Parnassia L. – tolije. – In: Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds), Květena České republiky 3, p. 422–424, Academia, Praha.
http://www.naturabohemica.cz/parnassia-palustris/ (28.10.2020)

Autor popisu: Přemysl Tájek