leknín bílý

Ekologie a biologie: Eutrofní až mezotrofní vody v nížinných oblastech republiky. Typicky v pomalu tekoucích vodách nižších až středních poloh, jako jsou slepá ramena velkých řek. Na dně vytváří tlusté dlouhé oddenky, z kterých nejprve vyrůstají ponořené listy a poté listy plovoucí. Semena se zbytky tobolek klesají ke dnu, kde v následujících letech klíčí.

Celkové rozšíření: Vyskytuje se v severní Africe, téměř celé Evropě (mimo nejsevernější část) a areál se přes Blízký východ a střední Asii táhne až do západního Himálaje. Druhotně se vyskytuje také v Austrálii a Jižní Americe.
V ČR roste hlavně v teplých oblastech střední a jižní Moravy. V Čechách hlavně na Třeboňsku, jinde velice vzácně. Výskyty v Čechách jsou někdy přisuzované historickým výsadbám.

Ohrožení: Největší úbytek populací byl způsoben ztrátou biotopů v důsledku regulací toků, ale také změnou využívání rybníků a zvýšené intenzitě rybničního hospodaření. Ačkoliv leknín bílý toleruje určitou zvýšenou koncentraci živin ve vodě, intenzivně využívané rybníky mu nesvědčí. Nízká průhlednost vody a zvýšený tlak ryb navíc znemožňují klíčení semenáčků a přežívání mladých rostlin, což má z dlouhodobého horizontu za následek oslabování populací.
Mnoho současných populací leknínu bílého patří k vysazeným rostlinám, případně uměle vzniklým zahradním hybridům, kteří jsou zpravidla vitálnější a robustnější a původní leknín bílý mohou z lokality vytlačit.

Literatura: Hejný S., Slavík B. (eds) (1988) Květena České Socialistické Republiky 1. Academia, Praha
Chytrý M. (ed.) (2011) Vegetace České republiky 3. Vodní a mokřadní vegetace. Academia, Praha
Kabátová K., Vít P., Suda J. (2012) Lekníny známé neznámé. Živa 2012, sv. 2

Autor popisu: Jan Lukavský