hlízovec Loeselův

Ekologie a biologie: Hlízovec roste na slatinách, slatinných loukách, v pánevních rašeliništích, na prameništích a vlhkých píscích s neutrální nebo slabě zásaditou reakcí. Je to světlomilná nebo jen mírný zástin snášející bylina s nízkou konkurenční schopností. Osídluje zpravidla místa s řídkým bylinným patrem, bohaté mechové patro jí ale nevadí. Hladina podzemní vody je obvykle těsně pod povrchem půdy. Většina původních lokalit zanikla odvodňováním mokřadů, některá současná naleziště však naopak byla podmíněna lidskou činností. Nejbohatší české naleziště u Jestřebí vzniklo vytěžením rašeliniště. Hlízovec zde roste na jednotlivých bultech nízkých ostřic v řídkých, zatopených rákosinách nebo osídluje obnažený vlhký písek, případně slatinu s roztroušenými bulty nízkých ostřic. Na slatinných loukách často doprovází zarůstající odvodňovací kanály, na jejichž bočních stěnách je nižší konkurence ostatních bylin. Vytrvalá, snadno přehlédnutelná bylina kvete od května do června, květy jsou samosprašné, ale může je opylovat i hmyz. Na vhodná stanoviště se hlízovec šíří velmi drobnými semeny, která dozrávají v tobolkách. Uschlé lodyhy s tobolkami i se zralými semeny přetrvávají obvykle do další vegetační sezóny. Rostliny se v počátečních stádiích vývoje neobejdou bez endotrofní mykorrhizy, po vytvoření zelených listů však již nejsou na houbových hyfách úplně závislé. Vegetativně se hlízovec rozmnožuje adventivními hlízami.

Celkové rozšíření: Cirkumpolární druh s výskytem téměř po celé Evropě, na Sibiři a ve východní části Severní Ameriky.

Rozšíření v ČR: V České republice je v současné době evidováno 13 lokalit (včetně mikrolokalit), z nichž se většina nalézá na Českolipsku (Jestřebské slatiny, NPR Novozámecký rybník, Máchovo jezero), dále roste v Polabí (PP Byšičky), v Českém ráji (PR Podtrosecká údolí), na Třeboňsku (NPR Ruda) a u Opočna (PP Broumarské slatiny). Jediná moravská lokalita se nachází v Bílých Karpatech (PP Kalábová).

Ohrožení: Hlízovec je konkurenčně velmi slabý druh a také je velmi citlivý na změnu stanovištních podmínek. Z toho vyplývají i hlavní příčiny jeho ohrožení. Druh silně ustoupil při odvodňování mokřadních luk a slatin. Vymizel také z podmáčených luk, které byly z ekonomických důvodů postupně opouštěny a zarostly rákosem, ostřicemi nebo náletem dřevin. Ohrožuje ho i celková eutrofizace prostředí, jehož důsledkem je mj. šíření rákosu do méně úživných rašelinných biotopů. V řidších porostech rákosin ale může dosti dlouho přežívat. K zániku některých populací (i ve vzdálenější minulosti) přispívají i přirozené sukcesní změny na lokalitách, některá místa výskytu zarostla náletem dřevin a vyvinuly se na nich mokřadní olšiny nebo vrbiny. Vzácně může docházet k poškození rostlin rytím zvěře nebo udupáním v blízkosti zvířecích stezek. Občasně dojde i k sešlapu rostlin člověkem. Ani při managementu nemůžeme vyloučit občasné poškození rostlin, i když rostliny bývají na lokalitách vyznačovány kolíky nebo jsou jiným způsobem evidovány. Tyto škody jsou však ve srovnání s přínosem kosení zanedbatelné. Vzhledem k tomu, že některé lokality jsou velmi maloplošné (v extrémním případě se může jednat i o jeden bult), zvyšuje se pravděpodobnost vyhynutí populace i nepříznivými nahodilými událostmi.

Péče o druh: Většinu lokalit není možné ponechat samovolnému vývoji, neboť by zanikla. Pokud dochází k zarůstání biotopu konkurenčně zdatnějšími bylinami a dřevinami, je třeba porosty kosit a odstraňovat nálet dřevin. Interval se stanovuje individuálně podle potřeby (od každoročního kosení až po 1x za 5 let) a biomasu je třeba odstraňovat mimo sečenou plochu. Mokřadní louky s výskytem hlízovce se nehnojí. Další managementová opatření jsou již velmi specifická. Jedná se především o obnažování travinného drnu a vytváření menších depresí bez vegetace s vyšší hladinou podzemní vody. Pro udržení stálé hladiny spodní vody a vytvoření optimálního prostředí je třeba na některých lokalitách šetrně obnovovat odvodňovací kanály. Odstraňování vegetace z bočních stěn kanálů přispívá ke snížené konkurenci ostatních druhů a mnohdy vede k udržení posledních jedinců na nalezištích. Na některých odvodněných lokalitách je naopak zapotřebí hladinu podzemní vody zvýšit. Výjimečně je prováděno oplocení naleziště proti rytí divoké zvěře.

Autor popisu: Dana Turoňová, Pavel Martinec