locika vytrvalá

Ekologie a biologie: Locika vytrvalá osidluje skalní štěrbiny a terásky, velmi často skalní výchozy v údolích řek. Nejčastěji roste na bazických podkladech, na vápenci, čediči, spilitu, diabasu. Roste na mělkých, výhřevných, sušších kamenitých půdách, nejčastěji J a JZ expozic.

Locika vytrvalá je lysá bylina s dlouhým válcovitým kořenem. Lodyha je 30–60 cm dlouhá, oblá a rýhovaná. Listy až 20 cm dlouhé. Květy světle modře fialové, úbory ca 4cm široké.

Celkové rozšíření: Locika vytrvalá má ostrůvkovitý areál - od Španělska, přes Švýcarsko, Itálii a Francii, Belgii, Německo a ČR po Slovensko, Maďarsko, Rumunsko a Ukrajinu.

Rozšíření v ČR: Druh roste v ČR pouze v severních a středních Čechách, zvláště v termofytiku, proniká však i do nižších poloh mezofytika. Těžištěm výskytu je České středohoří, dále se vyskytuje v okolí Prahy (Dolní Povltaví) a v okolí Kadaně. Do mezifytika proniká údolím Berounky.

Ohrožení: Druh je ohrožený a zranitelný zejména kvůli malému množství lokalit, na kterých se v ČR vyskytuje. Může být ohrožen také eutrofizací a následným zarůstáním.

Literatura: Grulich V. (2004): Lactuca L. – locika. – In: Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds), Květena České republiky 7, p. 487–497, Academia, Praha.
https://botany.cz/cs/lactuca-perennis/ (29. 10. 2020)

Autor popisu: Petr Vít