sítina slatinná

Ekologie a biologie: Statná, vytrvalá, řídce trsnatá bylina s plazivým oddenkem, i přes 1 m vysoká s přímými tuhými oblými lodyhami. Roste velmi vzácně na černavách, slatinách, zvláště vápnitých, v bažinách a příkopech. Kvete od července do srpna.

Celkové rozšíření: Západoevropský druh, jehož východní hranice probíhá Dánskem, severním Německem, Polskem a Balkánem až do Turecka, dále severozápad Afriky, izolovaně Jižní Švédsko (hlavně ostrovy v Baltickém moři), jihovýchodní Turecko a severní Írán. Druhotný výskyt byl zaznamenán na severovýchodním pobřeží Severní Ameriky a na Novém Zélandu.
V Čechách dosahuje hranice svého rozšíření, najdeme ji vzácně ve středním Polabí a dolním Pojizeří, na Dokesku a velmi vzácně na Moravě.

Ohrožení: Stejně jako další druhy slatí je ohrožena přeměnou trvale zamokřených míst na plochy využitelné k intenzivní zemědělské produkci - odvodněním, přeoráním, hnojením. Sítina slatinná sice v české krajině nikdy nebyla hojná, ale ve 20. století se její četnost výrazně snížila; stejně tak se děje i v dalších středoevropských zemích.

Literatura: https://cs.wikipedia.org/wiki/ (30. 1. 2017)
http://botany.cz/cs/juncus-subnodulosus/(30. 1. 2017)

Autor popisu: Zita Červenková