sítina slatinná

Juncus subnodulosus Schrank
Říše:
Plantae
Řád:
Poales
Čeleď:
Juncaceae
sítina slatinná
Ochrana
Hodnocení
Všechna pozorování
Moje pozorování
  • cz

  • cz

  • cz

Mapy výskytu

Stáhnout mapu

Stáhnout mapu

Výčet počtu nálezů dle zdroje v Nálezové databázi ochrany přírody

Grafy

Ekologie a biologie: Statná, vytrvalá, řídce trsnatá bylina s plazivým oddenkem, i přes 1 m vysoká s přímými tuhými oblými lodyhami. Roste velmi vzácně na černavách, slatinách, zvláště vápnitých, v bažinách a příkopech. Kvete od července do srpna.
Celkové rozšíření: Západoevropský druh, jehož východní hranice probíhá Dánskem, severním Německem, Polskem a Balkánem až do Turecka, dále severozápad Afriky, izolovaně Jižní Švédsko (hlavně ostrovy v Baltickém moři), jihovýchodní Turecko a severní Írán. Druhotný výskyt byl zaznamenán na severovýchodním pobřeží Severní Ameriky a na Novém Zélandu.
V Čechách dosahuje hranice svého rozšíření, najdeme ji vzácně ve středním Polabí a dolním Pojizeří, na Dokesku a velmi vzácně na Moravě.
Ohrožení: Stejně jako další druhy slatí je ohrožena přeměnou trvale zamokřených míst na plochy využitelné k intenzivní zemědělské produkci - odvodněním, přeoráním, hnojením. Sítina slatinná sice v české krajině nikdy nebyla hojná, ale ve 20. století se její četnost výrazně snížila; stejně tak se děje i v dalších středoevropských zemích.
Literatura: https://cs.wikipedia.org/wiki/ (30. 1. 2017)
http://botany.cz/cs/juncus-subnodulosus/(30. 1. 2017)
Autor popisu: Zita Červenková

KAPLAN, Z.; DANIHELKA, J.; CHRTEK, J.; KIRSCHNER, J.; KUBÁT, K.; ŠTECH, M.; ŠTĚPÁNEK, J. (eds.) (2019). Klíč ke květeně České republiky. Vydání 2. Praha: Academia. 1168 s. [Aktualizováno dle databáze Pladias (Pladias – databáze české flóry a vegetace, www.pladias.cz) k 1. 9. 2022]