šídlatka jezerní

Ekologie a biologie: Šídlatka jezerní roste v živinami chudých chladných vodách severských jezer, vyžaduje písčitý nebo kamenitý substrát. Jediná lokalita v ČR představuje pozoruhodný pozůstatek (relikt) z období po konci poslední doby ledové.
Šídlatka jezerní je vytrvalá vodní bylina, ukotvená ve dně hlízovitě zkráceným dvoulaločným stonkem, porostlým na spodní části kořeny, roste až do hloubek 4 m.

Celkové rozšíření: V ČR roste šídlatka jezerní na jediném nalezišti v Černém jezeře na Šumavě.
Celkový areál zahrnuje severní a severozápadní Evropu, ve střední Evropě je častější v její severní části (jinde se vyskytuje pouze vzácně, zpravidla v horských jezerech), na východ roste až po Karélii a střední Povolží. Udávána je i z Kuril a Japonska. Severoamerické a východoasijské populace jsou někdy odlišovány jako samostatný taxon.

Ohrožení: Dlouhodobě je šídlatka jezerní v Černém jezeře ohrožována škodlivým působením imisí, zvýšená kyselost vody a další změny jejího chemismu výrazně omezují regenerační schopnost druhu.

Literatura: Čtvrtlíková M. (2016) Šídlatky na dně šumavských jezer. – Živa 64 (4) : 165–167.
Ekrt L. (2013): Isoëtes lacustris L. – In: Lepší P., Lepší M., Boublík K., Štech M. & Hans V. (eds): Červená kniha květeny jižní části Čech, Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích.
Procházka F. (1999): Isoëtes lacustris L. – In: Čeřovský J., Feráková V., Holub J., Maglocký Š. & Procházka F. (eds): Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČR a SR. Vol. 5. Vyšší rostliny, Príroda, Bratislava.
Tomšovic P. (1988): Isoëtaceae Reichenb. – In: Hejný S. & Slavík B. (eds), (1988): Květena České socialistické republiky. 1., Academia, Praha.

Autor popisu: Jana Janáková