šídlatka ostnovýtrusá

Ekologie a biologie: Šídlatka ostnovýtrusá roste v mělkých živinami chudých chladných vodách, s písčitým dnem pokrytým jen slabou vrstvou bahna. Jediná lokalita v ČR představuje pozoruhodný pozůstatek (relikt) z období po konci poslední doby ledové.
Šídlatka ostnovýtrusá je vytrvalá vodní bylina, ukotvená ve dně hlízovitě zkráceným dvoulaločným stonkem, porostlým na spodní části kořeny.

Celkové rozšíření: V ČR roste šídlatka ostnovýtrusá na jediném nalezišti v Plešném jezeře na Šumavě. Roste zde na jižním okraji svého areálu, který zahrnuje arktický až mírný pás Eurasie, s oceanickou tendencí rozšíření. Hlavní oblast výskytu zaujímá severní až severozápadní Evropu, na východ sahá přes Ural až po jižní Sibiř. Blízce příbuzné taxony jsou známy z Dálného východu a Severní Ameriky.

Ohrožení: Dlouhodobě je šídlatka ostnovýtrusá v Plešném jezeře ohrožována imisemi (zvýšená kyselost vody a další změny jejího chemismu omezují regenerační schopnost druhu), hrozbu představuje i kolísání vodní hladiny při případném porušení propustnosti hráze jezera. V minulosti došlo k poškození populace šídlatek při natáčení filmových scén ve vodách Plešného jezera, v současné době porosty v Plešném jezeře decimují pasoucí se divoké kachny.

Literatura: Čtvrtlíková M. (2016) Šídlatky na dně šumavských jezer. – Živa 64 (4) : 165–167.
Ekrt L. (2013): Isoëtes echinospora Durieu – In: Lepší P., Lepší M., Boublík K., Štech M. & Hans V. (eds): Červená kniha květeny jižní části Čech, Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích.
Procházka F. & Husák Š. (1999): Isoëtes echinospora Durieu – In: Čeřovský J., Feráková V., Holub J., Maglocký Š. & Procházka F. (eds): Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČR a SR. Vol. 5. Vyšší rostliny, Príroda, Bratislava.
Tomšovic P. (1988): Isoëtaceae Reichenb. – In: Hejný S. & Slavík B. (eds), (1988): Květena České socialistické republiky. 1., Academia, Praha.

Autor popisu: Jana Janáková