voďanka žabí

Ekologie a biologie: Jedná se o druh mělkých stojatých vod v pokročilé fázi zazemnění. Přirozeně roste v eutrofních až mezotrofních vodách chudých na vápník a v mrtvých a slepých říčních ramenech, tůních, příkopech, melioračních kanálech, zaplavených těžebních jamách a pískovnách, méně často pak v extenzivních zazemňujících se rybnících. Lokality jsou často s vrstvou organického bahna na dně.
Jedná se dvoudomou rostlinu, jejíž plovoucí růžice listů jsou volně plovoucí na vodní hladině. Zimu přečkává v turionech ponořených pod vodou.

Celkové rozšíření: Celkový areál druhu zaujímá souvislý výskyt v Evropě od Pyrenejského poloostrova po jižní Skandinávii a Pobaltí, na jich po severní Itálii. Dále na východ jen vzácně po Kavkaz a střední Sibiř. Zavlečena také do Severní Ameriky.
V ČR nejčastěji v teplejších oblastech v říčních nivách – zvláště ve středním Polabí, jihomoravských úvalech, Pomoraví, podél Otavy a Lužnice. V jiných částech území jen vzácně.

Ohrožení: Voďanka žabí ustoupila hlavně z důvodu ničení jejích biotopů – odvodňování mokřadů, zavážení tůní a slepých ramen a narovnáváním vodních toků a tím zabránění vytváření nových vhodných biotopů. Současné lokality jsou ohroženy jejich zánikem a to jak sukcesními pochody a tím spojeným vyschnutím lokality tak zástinem tůní dřevinou či litorální vegetací. Druh ustupuje i ze silně eutrofních vod a stanovišť vystavených intenzivním disturbancím, např. z míst s velkými populacemi vodního ptactva. Přežití voďanky v krajině závisí především na dostatku přirozených aluviálních vod, řada z nich však zanikla po regulaci vodních toků. Vlivem vazby druhu na stanoviště v pokročilých stádiích sukcese, je někdy nezbytná jejich periodická obnova.
Mnohé lokality výskytu jsou nepůvodní, vzniklé výsadbou pěstovaných rostlin.

Literatura: Chytrý M. (eds) (2011) Vegetace České republiky 3. Vodní a mokřadní vegetace. Academia, Praha
Štěpánková J., Chrtek J. jun., Kaplan Z. (eds) (2010) Květena České republiky 8. Academia, Praha

Autor popisu: Jan Lukavský