mečík bahenní

Ekologie a biologie: Mečík bahenní je světlomilný až částečně stínomilný druh, jehož stanovištěm jsou vápníkem bohaté, střídavě vlhké bezkolencové louky a louky s pěchavou slatinnou, nachází se také na mezofilních loukách s přechody do širokolistých trávníků. Nalezneme ho vzácně i v lesích, v různých typech doubrav, kde vyhledává světlé a vlhké, mírné sníženiny, často s podrostem bezkolence. Mečík bahenní je vytrvalá rostlina s podzemní hlízou, která se výjimečně může dělit. Převládá rozmnožování generativní, avšak míra kvetení se v jednotlivých letech značně liší, často vykvétá zřejmě jen malá část populace. Kvete v červnu a červenci, semena v trojpouzdrých tobolkách jsou relativně velká (okolo 5 mm), mají hnědou barvu a v tobolce jich nebývá mnoho. Při vysemenění dopadají do blízkosti rostlin.

Celkové rozšíření: Evropský submediteránně-subatlantský druh s těžištěm rozšíření v jižní Evropě. Jeho areál sahá od Litvy (zde vyhynulý) přes Polsko a střední Německo do Porýní. Vzácně roste také ve Francii, Itálii, Švýcarsku, Rakousku, Slovensku, Maďarsku, Rumunsku, státech bývalé Jugoslávie, Bulharsku a v Albánii. Na východě má izolované výskyty v jižním Bělorusku, Rusku a na Ukrajině. Vyhynul také v Lucembursku.

Rozšíření v ČR: V České republice roste mečík bahenní v blízkosti severního okraje svého celkového rozšíření. V minulosti bylo známo zhruba 15 lokalit, dnes však přežívá jen na třech z nich. Početně nejbohatším místem výskytu je NPP Slatinná louka u Velenky, zdejší populace je vitální a počet se zřejmě blíží tisíci rostlin. Relativně bohatým nalezištěm je Hodonínská doubrava, kde je v současné době známo 13 mikropopulací s menším počtem jedinců. Poslední lokalita se nalézá v CHKO Bílé Karpaty, kde na okraji NPR Čertoryje roste okolo dvaceti jedinců.

Ohrožení: Lesní populace jsou potenciálně ohroženy smýcením lesních porostů v bezprostředním okolí lokalit a následnou radikální změnou světelných a vlhkostních poměrů, které by vyvolaly zásadní změny v druhovém složení bylinného a keřového patra (expanze pasekových druhů rostlin, vysychání substrátu). Populace v lučních společenstvech mohou být ohroženy zarůstáním stanoviště v případě, že by se tyto lokality přestaly kosit. Nepříznivý vliv na populace mečíku má také příliš časný termín kosení lučních porostů, neboť dochází k vysýchání stanoviště (především ve srážkově chudých letech) a nedostatečnému vysemeňování rostlin. Druh je zřejmě také citlivý na změny vodního režimu.

Péče o druh: Populace mečíku bahenního v lučních biotopech vyžadují pravidelné kosení a odstraňování pokosené biomasy. Kosení by mělo probíhat až v srpnu, po vysemenění většiny rostlin. Na lesních biotopech je zcela nevhodný holosečný způsob hospodaření. Je nutné zavést výběrovou těžbu s přirozenou kotlíkovou obnovou a citlivě postupovat tak, aby se zachovala diverzita bylinného patra. Obezřetně musí být prováděno i případné omezování keřového patra, probírka a vytahování kmenů při výběrovém kácení. Nadbytečné vytahování a kácení suchých stromů zbytečně poškozuje bylinnou složku (nutno pracovat v zimě). Posílení moravských populací by se mohlo podpořit generativním množením – vyséváním semen do půdy na malé plošky s odstraněnou vegetací v bližším i vzdálenějším okolí rostlin.

Autor popisu: Dana Turoňová, Zita Červenková