Ekologie a biologie:
Sněženka roste v lužních lesích, doubravách, bučinách, suťových lesích, vzácně i na loukách od nížin až do hor. Je diagnostickým druhem podsvazů Ulmenion a Acerenion.Jedná se o geofyt s podzemní cibulí, ze které vyrůstají brzy zjara 2 listy a stvol s bílým květem. Plodem je tobolka, stvol se v době zralosti tobolky sklání k zemi. Semena mají malý zakřivený přívěsek, rozšiřuje je hmyz nebo tekoucí voda (při povodních, zvýšených průtocích, na prameništích, při březích potoků). V místech výskytu se zpravidla nacházejí velmi početné populace tvořící až kobercové porosty, nápadné zejména v jarním aspektu.
Celkové rozšíření:
Sněženka podsněžník je evropským druhem s výskytem téměř po celé Evropě, vyjma Skandinávie, severního Německa a severního Polska. Roste od Pyrenejí, přes západní Francii po Bretaň, dále v jižní části Německa, v Itálii, ve Švýcarsku, v Rakousku, Česku a na Slovensku. Přes jižní Polsko zasahuje hluboko na Ukrajinu a úzkým výběžkem až za Don na jeho středním toku. Je známa z celého Balkánu. Sněženka zdomácněla v severní Americe, vyskytuje se v několika východních státech USA.
Rozšíření v ČR:
Sněženka k nám pronikala pravděpodobně od východu; roste rozptýleně téměř po celé Moravě, v Čechách má autochtonní výskyt jen ve východní, střední, a severní části. Je hojná zejména v údolích velkých řek (Polabí, moravské úvaly aj.), kam byla splavena z původních nalezišť ve vyšších polohách. Původně lesní druh se usadil se i na loukách vzniklých vykácením lesů. V Čechách je rozšířen spíše v nižších polohách, na Moravě od nížin do hor, směrem na východ stoupá do stále vyšších nadmořských výšek, nejvyšší naleziště jsou v Beskydech a Javorníkách. Druhotné výskyty jsou se uváděny roztroušeně z celé ČR a to díky častému pěstování a zplaňování druhu. Sekundární lokality se nacházejí i v jižní a západní části Čech, kde druh původně nerostl. V České republice se dá předpokládat, že počet lokalit původního výskytu se bude blížit třem stům.
Ohrožení:
Sněženka patří k našim nejčasnějším, velmi dekorativním bylinám a byla často trhána nebo přesazována do zahrad. Masové trhání květů, ale především přesazování do zahrádek mělo na tyto populace negativní vliv, proto je její zařazení mezi chráněné rostliny oprávněné. Sněženka patří i mezi léčivé byliny, celá rostlina je jedovatá a obsahuje několik alkaloidů. U nás byla v minulosti často nabízena na trzích nebo při pouličním prodeji, v současné době se sněženky prodávají již méně, pravděpodobně také díky kontrolám. Prodejce musí prokázat původ rostlin podle zákona CITES. V široké síti různých obchodních řetězců se objevují v prodejní nabídce cibule různých kultivarů, které jsou velkokvěté nebo plnokvěté a vhodnější k pěstování. Při intenzívním hospodaření v dobách socialistického zemědělství byly některé lokality sněženek zničeny při přeměně druhově bohatých luk na málodruhové, hnojené louky nebo dokonce pole. V současné době se sněženka na některé lokality pozvolna navrací. Největším ohrožením sněženek v současné době je zřejmě lesní hospodaření. Při holosečné těžbě jsou populace značně decimovány, po určité době se ale pravděpodobně alespoň zčásti zase navracejí do původního stavu. Sněženka je významnou součástí flóry mnoha velkoplošných i maloplošných zvláště chráněných území (CHKO Litovelské Pomoraví, Poodří, Pálava, Beskydy, několik desítek rezervací a přírodních památek), kde jsou ve většině případech přiměřeně chráněny i její biotopy.
Péče o druh:
Na přírodních stanovištích sněženka nevyžaduje téměř žádnou péči, louky je třeba pravidelně kosit. Při hospodaření v lesích je třeba těžbu provádět v zimním období, bez výrazného narušení bylinného patra.
