sklenobýl bezlistý

Ekologie a biologie: Vytrvalá, jednoděložná, orchidejovitá, nezelená, voskově bledožlutá nebo narůžovělá bylina, 10–20(–40) cm vysoká. Oddenek je rozvětvený, korálovitý, bez kořenů. Lodyha vyrůstá nad zem jen při kvetení. Kvete velmi nepravidelně od června do srpna. Plodem jsou oválné tobolky. Neobsahuje chlorofyl a potřebné živiny získává od symbiotických mykorhizních hub propojených podhoubím s kořeny rostlin schopných fotosyntézy.
Roste na vlhkých, stinných, mechatých místech. V oblibě má humózní půdy, často vápnité, ale i kyselé.

Celkové rozšíření: Celkové rozšíření: Souvislejší areál se rozkládá hlavně v Evropě, roste ve Skandinávii, ve Francii až k Pyrenejím a dále ve Střední Evropě, v Apeninách a na Balkáně i na Krymu. Areál výskytu pokračuje přes evropské Rusko, Sibiř, ruský Dálný východ a severovýchod Číny až do Koreje a Japonska. Ostrůvkovitě se vyskytuje také v Pákistánu a na územích okolo Himálaje.
Rozšíření v ČR: U nás je druh velmi vzácný, v Čechách byl dlouho hodnocen jako nezvěstný, pak byl potvrzen na Šumavě (Boubín) a v Krkonoších (Zelený důl, okolí Kořenova), na Moravě roste vzácně jen v Jeseníkách, poblíž Moravského krasu, na Drahanské vrchovině, v Chřibech a Bílých Karpatech. Po roce 2010 byl zatím sledován jen na lokalitách poblíž Moravského krasu, na Šumavě a v Krkonoších.

Ohrožení: Změny kvality, narušení či úplné destrukce biotopů, které přichází zejména nešetrným hospodařením v lesích, holoseče, odvodňování, vysýchání, eutrofizace, upouštění od původního hospodaření nebo bezzásahového režimu, intenzifikace lesnictví. Vyrýpávání. Druh v minulosti silně ustoupil, některé dnešní populace, pokud jsou dobře zásobené vodou, jsou však celkem stabilní. Populace vyžadují pravidelný monitoring početnosti a kvality péče o stanoviště. Vzhledem k velmi nepravidelnému kvetení je těžké rozpoznat, zda došlo k vymizení druhu na lokalitě nebo jen k jeho nekvetení.

Literatura: http://botany.cz/cs/epipogium-aphyllum/ (10. 12. 2017)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sklenobýl_bezlistý/ (10. 12. 2017)

Autor popisu: Zdeněk Musil