šicha černá

Ekologie a biologie: Šicha černá roste na našich horských vrchovištích a přechodových rašeliništích, méně často i na subalpínských holích nebo v rozvolněných částech rašelinných lesů, ojediněle i na pískovcových skalách.
Je to drobný vždyzelený keřík vytvářející plazivé, často kořenující větvičky. Od příbuzné šichy oboupohlavné se odlišuje např. jednopohlavnými květy, rostoucími na jedincích odděleného pohlaví.

Celkové rozšíření: V ČR roste na Šumavě, v Českém lese, Krušných horách, Labských pískovcích, Jizerských horách, Krkonoších a Adršpašsko-Teplických skalách.
Celkový areál šichy černé zahrnuje arktické a subarktické pásmo severní polokoule (Evropa, Asie, Severní Amerika), izolované výskyty má i v horách západní, střední a jižní Evropy.

Ohrožení: Šicha černá je ohrožena zejména změnami vodního režimu (např. odvodňování rašelinišť) a sukcesními změnami (např. zarůstání otevřených částí rašelinišť a rašelinných lesů). Jakožto mykorhizní druh může být poměrně citlivá na změny půdního prostředí (např. škodlivý vliv imisí).

Literatura: Čvančara A. (1990): Empetraceae – In: Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. [eds]: Květena České republiky. 2., Academia, Praha.
Suda J. (2003): Šichy a jejich příbuzenstvo. – Živa 51/3: 110-114.
Suda J., Malcová R., Abazid D., Banaš M., Procházka F., Šída O. & Štech M. (2004): Cytotype distribution in Empetrum (Ericaceae) at various spatial scales in the Czech Republic. – Folia Geobotanica 39/2: 161-171.

Autor popisu: Jana Janáková