Bagous diglyptus

Ekologie a biologie: Žije na xerotermních trávnících, loukách, skalách a suchých okrajů lesů. Jediný druh rodu, který nemá vazbu na mokřadní biotopy. Uváděn jako monofág na lomikamenu zrnatém (Saxifraga granulata), ale byl zjištěn i na lomikamenu cibulkatém (Saxifraga bulbifera). Dospělci se zdržují pod růžicemi živné rostliny, kde se živí listy a pacibulkami.

Celkové rozšíření: Evropský druh rozšířený v západní a střední Evropě, také V Itálii, Estonsku a Švédsku.

Rozšíření v ČR: Vzácně v nížinách a pahorkatinách roztroušeně po celém území. V Čechách je známo více lokalit v západních Čechách, okolí Prahy, na Křivoklátsku. Na Moravě na Olomoucku a Znojemsku.

Ohrožení: Zejména zarůstáním (expanzními travinami a náletovými dřevinami) a neobhospodařováním pozemků.

Péče o druh: Odstraňování dřevin, seč a pastva. Vhodné je i narušování drnu a holá půda. Prioritní není ochrana jedinců, ale biotopů.

Literatura: Caldara R. 2013: Subfamily Bagoinae. Pp. 172–176. In: Löbl I. & Smetana A. (eds): Catalogue of Palaearctic Coleoptera. Volume 8. Curculionoidea II. Brill, Leiden.
Caldara R. & O'Brien C.W. (1998): Systematics and evolution of weevils of the genus Bagous. IV. Taxonomic treatment of the species of the western Palearctic Region (Coleoptera Curculionidae). Memorie della Societa Entomologica Italiana 76: 131-347
Dieckmann L. 1983: Beiträge zur Insektenfauna der DDR: Coleoptera - Curculionidae (Tanymecinae, Leoptopiinae, Cleoninae, Tanyrhynchinae, Cossoninae, Raymondionyminae, Bagoinae, Tanysphyrinae). Beiträge zur Entomologie, 33: 257–381

Autor popisu: Filip Trnka