ostřice Davallova

Ekologie a biologie: Roste na mokrých slatinných až rašelinných loukách, minerotrofních rašeliništích a slatinných prameništích. Vyžaduje minerálně silnější půdy s dostatkem bází a osluněná stanoviště.
Ostřice Davallova je drobná vytrvalá rostlina vytvářející kompaktní trsy. Samčí i samičí rostliny mívají 10–40 cm dlouhé lodyhy na jejichž konci je vždy jen jediný klásek, pod nímž je lodyha drsná až draslavá.

Celkové rozšíření: V ČR se ostřice Davallova vyskytuje roztroušeně především ve středních a nižších polohách, v horských oblastech jen ojediněle. Na Moravě mnohem vzácnější než v Čechách. Roztroušeně se dosud vyskytuje ve východních Čechách (především severní část Orlických hor), v Pošumaví a na Šumavě, v severní části Českomoravské vysočiny, na Dokesku a v CHKO Slavkovský les.
Celkové rozšíření druhu: střední Evropa, především Alpy, na sever zasahuje přes Pobaltí až k Sankt Petěrburgu, východní areálová hranice probíhá Běloruskem a střední Ukrajinou, na jihu roste ještě ve střední Itálii a severním Řecku. Izolovaný výskyt byl zaznamenán v turecké Anatolii.

Ohrožení: Sukcesní změny na stanovištích (zarůstání nelesních stanovišť lesem, expanze konkurenčně silnějších rostlin bylinného patra), eutrofizace, změny ve vodním režimu, odvodňování mokřadních biotopů. Absence dřívějšího tradičního zemědělského hospodaření (především občasné kosení mokřadních ploch), případně přerušení současné ochranářské péče, která dřívější způsoby hospodaření nahrazuje.

Literatura: Řepka R. et Grulich V. (2014) Ostřice České republiky: terénní obrazový průvodce. – Lesnická práce, Kostelec nad Černými lesy.

Autor popisu: Přemysl Tájek