Ekologie a biologie:
Pelyněk Pančičův roste na travnatých a keřnatých stráních, na výslunných svazích stepních pahorků a na lesostepních okrajích v klimaticky teplých oblastech s nízkými srážkami. Vyhýbá se nejslunnějším jižním expozicím, na všech lokalitách je stanoviště mírně zastíněné. Podkladem jsou terciérní vápnité pískovce nebo spraše, půdy mají bazickou reakci. Jedná se o vytrvalou rostlinu se zpravidla přezimujícími růžicemi listů, které odumírají až na jaře. Kvete v srpnu až září, někdy až do začátku října, květonosné lodyhy jsou však velmi vzácné Druh je větrosnubný, moravské populace ale málokdy plodí. Vytváří dlouhé oddenky a četné vegetativní prýty, kterými se populace klonálně rozrůstá.
Celkové rozšíření:
Panonský endemit s rozptýleným areálem. Roste v České republice, Rakousku a Srbsku. Na jižní Moravě dosahuje severní a západní hranice svého výskytu.
Rozšíření v ČR:
Pelyněk Pančićův je panonský endemit s rozptýleným areálem. Celkový recentní areál druhu zahrnuje deset lokalit v České republice, Rakousku a Srbsku. Na jižní Moravě dosahuje severní a západní hranice svého výskytu.
Druh vyhynul na třech lokalitách v České republice. V současné době má pelyněk Pančićův v ČR pouze pět mikropopulací na třech lokalitách na jižní Moravě, všechny z nich se nacházejí v chráněných územích (NPP Dunajovické kopce, NPP Pouzdřanská step-Kolby a PP Špidláky). Většina populací je malá, izolovaná, zahrnující desítky až stovky prýtů. Pouze populace na Liščím kopci I a na Bisambergu (Rakousko) jsou bohatší, čítající tisíce ramet.
Ohrožení:
Pelyněk Pančićův patří do skupiny přirozeně vzácných druhů s malým areálem, s úzkou ekologickou valencí. Pelyněk Pančićův může být ohrožen zarůstáním ploch náletem dřevin, konkurencí travin a hromaděním stařiny. Ohrožení druhu vyplývá i z toho, že naše populace jsou málopočetné, navzájem izolované a s nízkou genetickou variabilitou. Druh ojediněle kvete a má velmi nízkou generativní reprodukci. Přesto se zdá, že početnost populací v současné době nepodléhá výrazným výkyvům, je však třeba populace trvale sledovat.
Péče o druh:
Management by měl spočívat především v šetrném kosení, odstraňování stařiny a likvidaci případných náletů dřevin (zejména akátu). Na lokalitách s expanzivními trávami je možné kosit i 2x ročně, ale s vynecháním rostlin pelyňku. Vhodné může být na některých lokalitách i řízené vypalování. Na Pouzdřanské stepi se vitalita rostlin po požáru v roce 1988 zlepšila a druh od té doby pravidelně kvete. Vliv zarůstání je však třeba nejprve podrobně studovat, neboť na všech třech jihomoravských lokalitách roste pelyněk na mírně zastíněných stanovištích. Všechna opatření k zachování a posilování populací je třeba provádět s maximální opatrností a ve spolupráci se znalcem, který druh monitoruje.
Literatura:
Danihelka J. (1995): O druhu Artemisia pancicii v České republice a příbuzných taxonech. – Zpr. Čes. Bot. Společ. 30: 81–90.
Gillová L., Kitner M., Majeský L., Skálová D., Vymyslický T. (2011): New knowledge on Artemisia pancicii. – Příroda 31: 11-31.
Grulich V. (1987): Kriticky ohrožené druhy rostlin ČSR. Pelyněk Pančičův. Artemisia pancicii (Janka) Ronn. – Památky a Přírody, Praha, 12/5: p. titul 3.
Grulich V. (2004): Artemisia pancicii Danihelka et Marhold. – In: Slavík B. & Štěpánková J. (eds), Květena České republiky 7, pp. 172, Academia, Praha.
Kitner M., Majeský L., Gillová L., Vymyslický T. & Nagler M. (2012): Genetic structure of Artemisia pancicii populations inferred from AFLP and cpDNA data. – Preslia 84: 97–120.
