pajasan žláznatý

Ekologie a biologie: Pajasany jsou listnaté, opadavé stromy dosahující výšky okolo 15 až 20 (30) m. Listy jsou licho- nebo sudozpeřené. Jednotlivé lístky jsou zubaté, vejčitě kopinaté. Velikost lístků se pohybuje okolo 5-15 cm. Kvetou od dubna do července. Samčí květy jsou nápadné, skládají se z tyčinek a zakrnělého semeníku, jsou velmi aromatické. Samičí květy jsou drobnější, obsahují semeník a tyčinky, které nejsou funkční, a tak neprodukují pyl. Květy jsou žlutozelené. Po oplození se objevují zprvu světle zelené až narůžovělé okřídlené nažky, které se postupem času zbarvují do světlé hnědočervené. Počet nažek na jednom stromě se pohybuje okolo 1 milionu. Pajasany rostou velmi rychle. Za první rok můžou poporůst až o 2 m. Vyznačují se alelopatií, tzn. schopností vylučovat látky (hlavně ailanthon), které omezují růst ostatním rostlinám. Tyto látky produkují zejména mladí jedinci, kteří tak vyhrávají boj o světlo s ostatními dřevinami. Z parků a měst se kosmopolitně šíří. V přírodě si vybírají slunná a teplá stanoviště. Půdní podloží není limitujícím faktorem, pajasany jsou schopné růst na půdách vápenitých, surových či podmáčených.

Celkové rozšíření: Původní domovinou těchto dřevin je Asie (Čína). Pajasany se dostaly do Evropy v druhé polovině 18. století. Z Braniborska, kde byl vysazen roku 1780, se šířil dál na východ, až se dostal do Čech.

Rozšíření v ČR: První zplanění z výsadeb bylo pozorováno v roce 1874. V současnosti je v krajině České republiky známo 202 lokalit výskytu pajasanu s těžištěm v teplých oblastech jižní Moravy a Polabí. Je udáván v 82 z celkem 823 sledovaných zámeckých parků v ČR a pěstuje se na celkové ploše 12,79 ha v lesích, opět hlavně v Polabí a na jižní Moravě.

Doporučení: Jeho omezování je nákladná a dlouhodobá záležitost, neboť pajasan intenzivně zmlazuje. Jako nejefektivnější se ukázalo vysekávání a vyřezávání porostů a následné zatírání čerstvých ran koncentrovanými herbicidy. Úplného zničení porostu je však možno, podle velikosti populace a intenzity zásahů, dosáhnout nejdříve za tři roky.

Riziko: Proniká hlavně do travinných a skalních porostů, luhů, lesních světlin a rumišť a svým intenzivním vegetativním rozrůstáním zde decimuje původní, často hodnotná společenstva. Při kontaktu s kůží působí na citlivější pokožce kožní záněty. Jeho pyl je alergenní. Celá rostlina, zejména semena a kůra, je pro člověka slabě jedovatá. Pajasan také hostí řadu škůdců.

Literatura: Křivánek M. 2007: Pajasan žláznatý – nebeský strom z pekel. Živa 3/2007: 108 – 111.
Mlíkovský J., Stýblo P. (eds.). 2006: Nepůvodní druhy fauny a flóry ČR. ČSOP Praha, 496 pp.

Autor popisu: Tomáš Görner