střevlička východní

Ekologie a biologie: Výskyt ve stojatých mělkých vodách, ideálně s porosty vodních rostlin. Vyskytuje se i ve slepých ramenech řek či příbřežní zóně větších toků. Pohybuje se v hejnech u dna. Potravu tvoří bentické organismy, plankton či jikry jiných druhů ryb.
Tření začíná v dubnu až květnu a pokračuje až do pozdního léta. Samice uvolňuje jikry postupně na očištěný povrch kamenů, větví a najednou jich uvolní jen několik desítek. Jikry jsou srovnány v jakýchsi pruzích. Jeden samec se tak obvykle vytírá s několika samicemi a zřejmě i jednotlivé samice svěřují své jikry do opatrování většímu počtu samců – ti je aktivně chrání až do vylíhnutí. Celková plodnost během sezóny je 2 000 – 5 000 jiker na samici. Díky postupnému uvolňování jiker dochází k rozmnožování druhu nepřetržitě v průběhu velké části roku. Proto střevlička dokáže početně předčit a následně potlačit konkurenční druhy na lokalitě se společným výskytem. Zároveň k tomu přispívá i poměrně rychlý růst v prvním období života. Ten se následně zpomalí, protože rybky jsou už ve 2. roce života dospělé a většinu energie investují do rozmnožování. Zřídka se dožívají 5 let, jde o poměrně krátkověký druh.

Celkové rozšíření: Primární areál zahrnuje východní Asii od jižní Číny po povodí Amuru, Taiwan a Japonsko. Odtud zavlečena do celého Ruska, středoasijských republik a východní, střední a západní Evropy. Výskyt potvrzen i v Anglii, Španělsku a severní Africe.

Rozšíření v ČR: Do ČR zavlečena s plůdkem amura a tolstolobika z Maďarska v letech 1981 – 1982. Dnes rozšířena prakticky po celém území ČR. Vrchol invaze je již pravděpodobně překonán a probíhá stabilizace její populace v naší přírodě. Nemá žádný ekonomický význam, využívá se pouze jako nástražní rybka. Živí se jí dravé druhy ryb.

Doporučení: Vzhledem k negativnímu vlivu střevličky je snahou redukce jejího počtu. K tomu může sloužit obsádka dravých druhů ryb (candát obecný, okoun říční, štika obecná). Dále je potřeba pečlivě třídit násady hospodářských ryb při převozu na jiné lokality. Ve volných vodách je likvidace mnohem obtížnější.

Riziko: Hybridizace střevličky z volné přírody není známa. Potravní konkurent původních druhů ryb. Predační tlak na vodní plže odpovídající velikosti. Střevlička je též fakultativní parazit – napadá jiné druhy ryb, kterým poškozuje i hlubší vrstvy kůže a břišní stěnu.

Literatura: Mlíkovský J., Stýblo P. (eds.). 2006: Nepůvodní druhy fauny a flóry ČR. ČSOP Praha, 496 pp.

Autor popisu: Tomáš Görner