Ekologie a biologie:
Slunka obecná obývá stojaté a mírně tekoucí vody. Přirozeným stanovištěm slunky byly pravděpodobně inundační území větších řek (slepá ramena, tůně), odkud se následně rozšířila do většiny rybníků i některých přehradních nádrží. Jedná se o velice krátkověkký druh, žijící většinou 2-3 roky a dosahující velikosti přibližně 6-8 cm. Tohoroční jedinci se živý fytoplanktonem, starší již zooplanktonem, případně náletovým hmyzem. Tření probíhá od dubna do května, při teplotě vody nad 18 °C, malé jikry jsou kladeny na očištěné rostliny a samec je do rozplavání chrání. Lokálně můžou dosahovat vysokých početností.
Celkové rozšíření:
Slunka obecná je rozšířena ve střední a východní Evropě od řeky Rýn po povodí Volhy. Na sever zasahuje do jižního Švédska, na jihu je rozšířena v úmoří Černého moře, kromě jižní části. Vyskytuje se také v povodích západního Kaspiku a v úmoří egejského moře mezi řekami Mesta a Marica. Hojně byla vysazována ve Francii, lokálně v Anglii a Švýcarsku.
Rozšíření v ČR:
Historicky se slunka vyskytovala hojně po celém území ve vysokých početnostech, např. ve středním Polabí, jihočeských rybničních soustavách, Poodří, dále i v Bečvě, Dyji, Lužnici, Sázavě, Malši i Tiché Orlici. Aktuálně klesá jak počet lokalit výskytu, tak i početnost zbývajích populací. Slunka se již vyskytuje pouze ostrůvkovitě v povodí Lužnice, Ohře, na Vysočině, v Poodří a horním povodí Moravy.
Ohrožení:
Dříve početná slunka vymizela z většiny rybníků následkem intezifikace rybářského hospodaření v kombinaci s rozšířením invazní střevličky východní. Tak slunku ohrožuje přímou kompeticí i zavlečením nového patogenu (Sphaerothecum destruens). Přirozená stanoviště v záplavových územích řek byla většinou degradována technickými úpravami toků a využitím říční nivy k zemědělským účelům.
Péče o druh:
Jedním z důležitých opatření je udržení a podpora extenzivního hospodaření na rybnících, důsledná eliminace invazní střevličky východní a revitalizace v minulosti nevhodně upravených toků směřující k maximálnímu rozvoji záplavového území s tůněmi a revitalizace zanikajích slepých ramen.
Literatura:
Carpentier, A., Gozlan, R.E., Cucherousset, J., Paillisson, J.M., Marion, L. 2007. Is topmouth gudgeon Pseudorasbora parva responsible for the decline in sunbleak Leucaspius delineatus populations? J. Fish Biol 71: 274-278.
Hanel, L., Lusk, S. 2005. Ryby a mihule ČR: rozšíření a ochrana. Vlašim: ČSOP Vlašim. 447 pp. ISBN 80-96327-49-3.
Lusk, S., Hanel, L., Lojkásek, B., Lusková, V., Muška, M. 2017. Červený seznam mihulí a ryb České republiky. Příroda. 34: 51-82.
Gozlan, R.E., Beyer, K. 2006. Hybridisation between Pseudorasbora parva and Leucaspius delineatus. Folia Zool. 55: 53–60.
