sekavec písečný

Ekologie a biologie: Sekavci žijí v tocích v místech s pomaleji tekoucí vodou a písčitým, hlinitým, jílovitým, zřídka kamenitým dnem a řídkým zárostem vegetace. Sekavec žije jednotlivě. Během dne leží obvykle částečně s hlavou nad substrátem nebo je v něm zcela ukrytý. Ve vodě s nedostatkem rozpuštěného kyslíku se uchyluje ke střevnímu dýchání. Jako potrava mu slouží vodní bezobratlí (korýši, larvy hmyzu) ale i detrit a některé druhy řas. Potravu nasává společně se substrátem, separuje ji a obaluje slizem ještě v ústní dutině, polyká a současně nestravitelné části vyvrhuje zpod žaberních víček ven. Při tření jikry přilepuje na živé rostliny ale i na jejich plovoucí zbytky.

Celkové rozšíření: Horní část Rýna, horní část Odry a části labského a dunajského systému.

Rozšíření v ČR: Na území České republiky nežije sekavec písečný (Cobitis taenia), jak bylo dříve v naší literatuře běžně uváděno, ale vyskytuje se zde sekavec podunajský (Cobitis elongatoides). Objevuje se zde v druhově čistých populacích a nebo v tzv. hybridních diploidně polyploidních (HDP) komplexech, přičemž přesné určení je možné jen na základě genetických analýz. V povodí Labe se objevuje HDP komplex na jehož genomu se podílí druh Cobitis taenia (samostatně tento druh u nás nežije), v povodí Moravy a Dyje se na HDP komplexu podílí druh Cobitis tanaitica. Křížením těchto sekavců vznikají tzv. hybridní diploidně polyploidní komplexy.

Ohrožení: Hlavními příčinami ohrožení je znečištění spojené s eutrofizací a technické zásahy do toků likvidující vhodná stanoviště (regulace a nevhodné úpravy a opevňování koryta, meliorace a redukce aktivního aluvia).

Péče o druh: Pro život sekavců je limitujícím faktorem dostatek vhodných míst s jemným písčitým a písčito-jílovitým substrátem v partiích toku s mírnějším proudem, a proto je třeba tato stanoviště zachovat. Je nutné udržet vyhovující hydrologické podmínky (především v uzavřených soustavách a rybničních spojkách) a šetrně rybářsky hospodařit hlavně na rybnících, kde je doporučeno extenzivní vícehorkové hospodaření (slovování jednou za více let, většinou tři roky). Podmínkou je rychlé zpětné zavodnění dnového substrátu.

Autor popisu: Milan Muška