plch velký

Glis glis (Linnaeus, 1766)
Říše:
Animalia
Řád:
Rodentia
Čeleď:
Gliridae
plch velký
Ochrana
Hodnocení
Všechna pozorování
Moje pozorování
  • cz

  • cz

  • cz

Mapy výskytu

Stáhnout mapu

Stáhnout mapu

Výčet počtu nálezů dle zdroje v Nálezové databázi ochrany přírody

Atlasy a areály rozšíření v ČR

Atlas rozšíření savců v České republice: Předběžná verze. IV. Hlodavci (Rodentia) - část 1. Křečkovití (Cricetidae), hrabošovití (Arvicolidae), plchovití (Gliridae). Národní muzeum, Praha.
Stáhnout mapu

Odkazy na mapy výskytu

Grafy

Ekologie a biologie: Největší evropský plch (hmotnost 80-150 g) s šedým až šedohnědým zbarvením, menšíma ušima a huňatým ocasem. Biotopově je vázaný na listnaté, případně smíšené lesy, kde preferuje členitá stanoviště (skály, sutě, pískovce), často se také vyskytuje na pasekách, v hustých keřích podél cest, v sadech, parcích či zahradách a rád osídluje lesní chaty a sruby. Je nočním živočichem, přes den se ukrývá v dutinách stromů, skalních puklinách, hnízdech nebo budkách, které často sdílí v rodinách. V noci se vydává za potravou, která je z větší části rostlinná (listy, výhonky, kůra, různé dozrávající plody, bukvice, žaludy, ořechy, apod.), ale doplňuje ji i živočišnou složkou (hmyz, vejce, mláďata ptáků). Přezimuje v zemních dírách, skalních štěrbinách nebo stromových dutinách, přičemž hibernací stráví až dvě třetiny roku (říjen – květen/červen). Typická je pro plcha velkého vazba reprodukce na hojnost potravy v dané sezóně. Při nízké úrodě bukvic se např. většina samic ani nerozmnoží. Pokud jsou podmínky dobré, rodí samice jednou do roka cca 4-6 mláďat, která se osamostatňují již po zhruba 8 týdnech.
Celkové rozšíření: Celkový areál rozšíření se rozkládá ve většině Evropy (pásmo lesů od severního Španělska, přes Německo, Středozemí včetně jeho velkých ostrovů až po střední Povolží, Ukrajinu a Balkán. Dále se vyskytuje v Malé Asii, na Kavkaze a u jižního pobřeží Kaspického moře a nedaleko Londýna existuje poměrně početná vysazená populace.
Rozšíření v ČR: V ČR je výskyt plcha velkého spíše roztroušený, přičemž v některých oblastech je hojný, v jiných vzácný a někde není vůbec znám. V Čechách jsou hlavními místy výskytu Krušné hory, Děčínsko, České středohoří a okolí horního toku Berounky, na Moravě a ve Slezsku je rozšíření souvislejší a jediným rozsáhlejším územím, kde plch velký chybí, je jižní Morava (oblast Soutoku a okolí Novomlýnských nádrží).
Ohrožení: Na většině areálu svého rozšíření je plch velký běžným druhem, mírný pokles byl zaznamenán pouze u nejsevernějších populací, druh je tedy zařazen do kategorie IUCN „málo dotčený.“ V našich podmínkách je plch velký ohrožen zejména ztrátou vhodného biotopu (přetváření listnatých a smíšených lesů na jehličnaté monokultury). Obdobně je za významnou hrozbu považováno kácení dubových lesů v severovýchodní Evropě. V jiných částech areálu pak může stále být negativním faktorem lov, neboť druh byl tradičně využíván jako lidská potrava (např. ve Slovinsku, Chorvatsku a Itálii stále občas dochází k rekreačnímu lovu plchů velkých).

Anděra M. Gaisler J. (2012): Savci České republiky – popis, rozšíření, ekologie, ochrana. Academia, Praha. 285 pp.