medvěd hnědý

Ursus arctos Linnaeus, 1758
Říše:
Animalia
Řád:
Carnivora
Čeleď:
Ursidae
medvěd hnědý
Ochrana
Hodnocení
Všechna pozorování
Moje pozorování
  • cz

  • cz

  • cz

Mapy výskytu

Stáhnout mapu

Stáhnout mapu

Výčet počtu nálezů dle zdroje v Nálezové databázi ochrany přírody

Atlasy a areály rozšíření v ČR

Hodnotící zprávy o stavu druhů z hlediska ochrany (2007); Hodnotící zprávy o stavu druhů z hlediska ochrany (2013). (elektronický zdroj, výsledky sledování stavu druhů dle čl. 11 Směrnice o stanovištích). AOPK ČR
Stáhnout mapu

Velcí savci v České republice. Rozšíření, historie a ochrana. 2. Šelmy (Carnivora). Národní muzeum, Praha.
Stáhnout mapu

Hodnotící zprávy o stavu druhů z hlediska ochrany (2007). (elektronický zdroj, výsledky sledování stavu druhů dle čl. 11 Směrnice o stanovištích). AOPK ČR
Stáhnout mapu

Odkazy na mapy výskytu

Grafy

Hodnocení stavu z hlediska ochrany
Lokality, ve kterých je druh předmětem ochrany

Ekologie a biologie: V rámci celého svého areálu obývá široké spektrum prostředí, osidluje lesy, stepi, tundru i okraje pouští. V podmínkách střední Evropy, s hustým lidským osídlením je jeho výskyt omezen na nepřístupné lesní celky v horách.
Medvěd je všežravec, jeho potrava sestává z aktuální nabídky. Především je rostlinná, v severních a horských oblastech jsou to hlavně různé bobule, v jižních semena a oříšky, dále hmyz (Hymenoptera), ryby apod.
Celkové rozšíření: Druh obývá celou holarktickou oblast. V palearktu se v minulosti vyskytoval od západní Evropy po Kamčatku, na jih zasahoval po jižní hranice zoogeografické oblasti. V současnosti lze v Evropě rozlišit 4 hlavní populace (severovýchodní Evropa, Karpaty, Alpy a dinárské hory a Skandinávie) mezi nimiž může docházet ke kontaktům a několik menších izolovaných území výskytu s počty jedinců v desítkách kusů.
Rozšíření v ČR: Na většině území České republiky byl medvěd hnědý vyhuben v průběhu 17. a 18. století. V Čechách byla posledním místem výskytu Šumava, kde se udává datum zástřelu tzv. poslední šumavské medvědice rok 1856. Poněkud déle se medvědi udrželi na Moravě. V Jeseníkách byli vyhubeni na konci 18. století, v Beskydech bylo ještě po roce 1885 uloveno alespoň 6 kusů. Po druhé světové válce se medvěd poprvé znovu objevil až v roce 1973 v oblasti Moravskoslezských Beskyd. Začátkem 80. let byli medvědi v této oblasti zaznamenáni vícekrát, přičemž bylo prokázáno i přezimování. Po roce 1983 se medvědi pravděpodobně stáhli do řídce osídlené hraniční oblasti, kde byl téměř každoročně potvrzen výskyt. Od konce 80. let došlo k další migraci medvědů, jednak na jih, ale především směrem západním. Jednalo se spíš o zatoulané kusy, jejich výskyt byl víceméně dočasný. Sledování pobytových značek medvěda v Beskydech prokázalo v současné době přítomnost 1 až 4 jedinců se známkami stálého výskytu v různých místech Beskyd.
Ohrožení: Hlavní příčinou ohrožení medvěda bylo v minulosti přímé pronásledování ze strany člověka. Tento faktor v menší míře přetrvává i v dnešní době, ale mnohem významnějším se stává fragmentace vhodných biotopů a vysoká míra rušení. Pro výskyt medvěda musí být především splněny následující podmínky: dostatečně velké území bez rušivých vlivů člověka, vhodná potravní nabídka a přítomnost míst k úkrytu.
Vzhledem k velikosti domovských okrsků medvěda má smysl územní ochranou zajistit území o rozloze minimálně desítek km2. Tyto oblasti musí splňovat především požadavky na vysokou lesnatost a alespoň polopřirozenou skladbu a strukturu lesa.
I když kapacity Beskyd a přilehlých pohoří nejsou z hlediska trvalého výskytu medvěda vyčerpány a početní vzestup tohoto druhu je možný, je jisté, že i v budoucnu bude jeho existence plně závislá na stavu populace na Slovensku. Nezbytné je tedy uchovat možnost migrací nejen do sousedních slovenských hor, ale též do oblasti Jeseníků a dál západním směrem.
Péče o druh: Pro výskyt medvěda musí být především splněny následující podmínky: dostatečně velké území bez rušivých vlivů člověka, vhodná potravní nabídka a přítomnost míst k úkrytu. Nezbytné je dále uchovat možnost migrací nejen z (a do) sousedních slovenských hor, ale též do oblasti Jeseníků a dál západním směrem.
Autor popisu: Vladimír Hanzal

Anděra M. Gaisler J. (2012): Savci České republiky – popis, rozšíření, ekologie, ochrana. Academia, Praha. 285 pp.