Ekologie a biologie:
Biotop: Preferuje lesnatá údolí podél vodotečí, kde je častý na lesních světlinách, průsecích a podél lesních cest. Živná rostlina housenek: Především topol osika (Populus tremula) a t. černý (P. nigra). Vývoj. Jednogenerační (konec května – červenec), vajíčka jsou kladena jednotlivě, většinou na špičky listů. Housenky žijí solitérně na mladých živných rostlinách (vysokých do ca 3 m) a to vždy v ekotonu. Na podzim se ukrývají ve svinutém zapředeném listu (hibernakulum), ve kterém přezimují.
Celkové rozšíření:
Eurosibiřský druh. Od Francie, severní Itálie, přes střední Evropu, jih Skandinávie, balkánská pohoří, evropské Rusko, Sibiř, Střední Asii po Japonsko.
Rozšíření v ČR:
Celoplošně rozšířen, ale s řídkým výskytem. Vystupuje i vysoko do hor (v Hrubém Jeseníku 1350 m n. m.). Naopak chybí v intenzivně obhospodařovaných nížinách (např. agrocenózy jihomoravských úvalů).
Ohrožení:
Místy jej ohrožuje likvidace tzv. plevelných dřevin a především přeměna lesů na stinné smrkové monokultury.
Péče o druh:
Péče spočívá v ochraně menších osik, především na lesních cestách.
Literatura:
Beneš J. & Konvička M.: Mapování a ochrana motýlů České republiky. www.lepidoptera.cz
Beneš J., Konvička M., Dvořák J., Fric Z., Havelda Z., Pavlíčko A., Vrabec V., Weidenhoffer Z. (eds.) (2002): Motýli České republiky: Rozšíření a ochrana I, II. 857 pp. SOM, Praha.
Macek J., Laštůvka Z.., Beneš J., Traxler J (2015): Motýli a housenky střední Evropy IV., 2015, 539 pp., Academia Praha.
