Ekologie a biologie:
Xerotermofil. Druh preferuje otevřené biotopy bez souvislého vegetačního krytu, jako výslunné skály, skalnaté výchozy, vyprahlé svahy a kamenité pastviny, často s jižní expozicí, porostlé nízkostébelnou nebo řídkou křovinatou vegetací. Univoltinní druh – výskyt imág na Štramberku od poloviny června do července. Vajíčka kladena jednotlivě na živné rostliny (různé druhy rozchodníků) či do jejich bezprostřední blízkosti. Housenka je aposematicky (výstražně) zbarvená. Přestože motýli obývají plošně ohraničená stanoviště, jsou značně mobilní. Za potravou přelétají z ranně sukcesních stanovišť a vyprahlých skal na blízká květnatá stanoviště.
Celkové rozšíření:
Eurosibiřský. Ostrůvkovitě po celé Evropě od jižního Španělska přes celou Evropu včetně jižní Fennoskandie, Blízký Východ, Turecko, Střední Asie, jižnější část Sibiře po Jakutsko, Zabajkalí a Mongolsko.
Rozšíření v ČR:
V minulosti ostrůvkovitě na značné části území. Více historických lokalit známo z Podkrkonoší, Českého středohoří, Karlovarska, Pošumaví a Prachaticka. Na Moravě na severu v Nízkém a Hrubém Jeseníku, Podbeskydí, na Vsetínsku, Javorníkách a na jihu v Moravském krasu, Bílých Karpatech a v Podyjí.Většina českých lokalit zanikla ve 2. polovině 19. století, poslední údaje pocházejí ze 20. let století dvacátého (Podkrkonoší). Na Moravě nejdéle přežívaly populace na vrchu Kotouč u Štramberka (do poloviny 20. let 20. století), a na Znojemsku (poslední nález z roku 1935). V současnosti jediná repatriovaná populace ve Štramberku (od roku 1986), která pochází ze Slovenska. Nejbližší autochtonní populace přežívá ve slovenských Bílých Karpatech na Vršateckém bradle, odkud byl doložený zalétlý jedinec na moravské straně u Nedašovy Lhoty (5.7.2017, P. Kasík a J. Veverka observ.).
Ohrožení:
Dnes je již mimo veškerou pochybnost jisté, že jasoň červenooký ustoupil ze stejných příčin, jako jiní motýli xerotermních raně sukcesních stanovišť. Na vině je především zarůstání lokalit po omezení pastvy, či jejich spontánní nebo záměrné zalesňování. Jako velký motýl navíc jasoň červenooký navíc vyžaduje relativně rozsáhlé plochy biotopů – v malých populacích byly dokázány negativní vlivy inbreedingu, takže vyhynul dříve než jiní motýli vázáni na stejná stanoviště.
Péče o druh:
Se stanovištními nároky druhu souvisejí hlavní příčiny ohrožení: motýl prakticky v celé Evropě ustupuje vinou ústupu od pastvy, následných sukcesních změn a zalesnění jeho stanovišť. Dlouhodobé přežití jasoně na jedině současné lokalitě v ČR je nemyslitelné bez managementu a především rozšíření tamních skalních stepí. Tyto požadavky je nutno začlenit nejen do péče o konkrétní lokalitu, ale i okolních biotopů, kde by druh mohl nalézt další vhodná stanoviště.
Literatura:
Konvička M. a Beneš J. (2006) Metodika monitoringu evropsky významného druhu jasoň červenooký (Parnassius apollo). Unpubl. 7 pp. MS, Praha: AOPK ČR.
Beneš J., Konvička M., Dvořák J., Fric Z., Havelda Z., Pavlíčko A., Vrabec V., Weidenhoffer Z. (eds.) (2002): Motýli české republiky: Rozšíření a ochrana I, II. 857 pp. SOM, Praha.
www.lepidoptera.cz - © Mapování a ochrana motýlů České republiky
