netopýr hvízdavý

Ekologie a biologie: Letní kolonie (20-300 jedinců) obývají různé štěrbinovité úkryty, často v lidských stavbách, ale i v dutinách stromů. Tyto úkryty mohou využívat více let po sobě, ale mohou je také měnit. Také pro zimování vyhledává tento druh štěrbinovité úkryty (skuliny ve zdech, sklepích apod.), kde lze nalézt i mnoho desítek jedinců. V jeskyních a štolách tento netopýr u nás zimuje výjimečně. Netopýr hvízdavý je vysoce sociální druh. Nápadné jsou zejména případy invazí při podzimních přeletech, kdy tito netopýři mohou ve velkém počtu (až 600 kusů) zalétnout i do obytných domů ve velkých městech, jako je Brno či Plzeň. Potravu loví v širokém spektru biotopů, živí se zejména dvoukřídlým hmyzem. Nejvyšší stáří u netopýra hvízdavého, zjištěné kroužkováním, je téměř 16 let (prokázáno na území ČR).

Celkové rozšíření: Palearktická oblast. V Evropě chybí pouze na Islandu a v severní Skandinávii.

Rozšíření v ČR: V České republice se vyskytuje zejména v Pošumaví, na Plzeňsku, na střední a jižní Moravě, kde patří k běžnějším druhům. Rozšíření tohoto druhu však bude nutné revidovat, neboť zahrnuje i nově odlišený druh, Pipistrellus pygmaeus.

Ohrožení: Obecně lze konstatovat, že hlavními ohrožujícími faktory u všech letounů jsou:1) úbytek potravních stanovišť (tj.změny zemědělského hospodaření, nahrazování listnatých a smíšených lesů jehličnatými, vysoušení mokřadů, antropogenní aktivity),2) vyrušování na lokalitách výskytu (v létě i zimě) a ničení úkrytů (kácení doupných stromů, nevhodné přestavby půdních prostor, nevhodné zabezpečení podzemních prostor.

Péče o druh: Zabezpečení lokalit výskytu, především zimovišť (např. jeskyně, štoly, sklepení) a letních kolonií (např. duté stromy či půdy budov).

Autor popisu: Vladimír Hanzal